The Haunting - Dům na kopci

Horory fungují nejlépe, když jsou obestavěné okolo základů jiného žánru. The Haunting of Hill House je toho perfektním důkazem, protože z duchařských základů tento seriál vyrostl především do propracovaného rodinného (melo)dramatu, vrstevnatého a pečlivě promyšleného. Rozdrobená struktura vyprávění a proplétání několika časových rovin (na úrovni epizody) i úhlů pohledu na minulost, potažmo přítomnost (na úrovni celého seriálu) probouzí zdání úctyhodné komplexnosti. Jako nepřehlédnutelný bonus beru zjištění, že Mike Flanagan je evidentně mnohem schopnější realizátor, než jsem si kdy troufal hádat. Šestá epizoda, která je sestavena výhradně z několika mnohaminutových záběrů, jednoduše bere dech. Navíc má daleko k samoúčelnosti, práce s prostorem a postavami v něm je pečlivě promyšlená a pomáhá k budování dusivé atmosféry, která ústí v regulérní divácký strach. Hill House nestojí na lekačkách, ale na sepjetí tohoto strachu s psychikou postav, na vnitrozáběrovém děsu a očistné (často navíc funkčně dojímavé) katarzi, která následuje po šokujících pointách. Klíčový seriál minulého roku. 95 % (21.10.2020)

Horor, který má srdce a horor, který má logiku. Netflix dokázal stvořit jeden z nejáčkovějších duchařských snímků, který je přesně tím, čím první série American Horror Story nebyla a chtěla být. Orientace na horor skrze charismatické a skvěle psychologicky vykreslené charaktery, které musejí čelit svým vlastním démonům a hororové scény jsou okolo nich vystavěny jen jako koření, nikoli hlavní surovina, je přesně ten zásah do černého, díky kterému můžeme pět chválu na výsledné kvality. Tady se podařilo úplně vše od castingu, přes scénář až po samotný hororový dům a duchy (třímetrový levitující dědeček s hůlkou kraluje). Navíc každé strašení, duch i pomalu zvuk tu má své jasně dané místo v ději, čímž nepůsobí lekačky jen jako prostředek k děšení, ale využívají se i jako prostředku dějinného směřování a pointování různých dějových linek. Což se samozřejmě ukazuje postupem času. Tady prostě jinak než za plný počet ani nemohu. Mike Flanagan vytvořil dílo, které svou kvalitou sahá po příčce nejlepšího duchařského hororu v historii tohoto žánru (promiň Jamesi Wane). A závěrem jen dodám, že takto přesně se mělo přistupovat k adaptacím všech Kingových děl. Protože takhle jsou Kingovy knihy vyprávěny, a proto slaví takový úspěch. Jen až Flanagan to spolu s pár dalšími pochopili (samotnému Kingovi se to ostatně také ve filmu nedaří). Nedivím se, že samotný Stephen King tento seriál doporučuje. 95% (29.10.2020)

Seriál, ktorý ukazuje Flanaganové majstrovstvo. Je nekonvenční, hoci využíva zažité schémy a konvencie žánru. Je iný, pretože sa nebojí pracovať s postavami a s ich vývinom. Je výrazný, pretože časové roviny a neustále striedanie minulosti s prítomnosťou má nielenže silné emočné presahy, ale zároveň ukazuje komplexnosť a premyslenosť diela, keď na konci všetko do seba krásne zapadne. Bez zbytočných scén. Bez zbytočných hlúpostí. Má to skvelé ľakačky a má to správnu duchársku zápletku. Koniec je nádherne dojímavý a rezonuje. Páčilo sa mi to veľmi. Jedna z tých vecí, za ktoré som rád, že sú a dúfam ticho v ďalšie...podobné príbehy. Bolo to veľmi príjemné. 1 séria - 90% (18.12.2019)

Strašně těžko se mi tento seriál hodnotí...po filmařské stránce není co vytknout a jde o kvalitně odvedenou práci, na druhou stranu až příliš často jsem se nudil a nebavilo mne to. Tak co s tím?? Těšil jsem se na hororovou podívanou, ale z mého pohledu šlo spíše o psychologické drama jedné rozbité rodiny, kdy se po celou dobu, na pozadí strašidelného domu, odehrávaly menší rodinné šarvátky, vyjasňovaly křivdy apod. Samotnému mi ani moc nesedlo, že každý díl obsahoval minimálně tři časové linky i když přechody mezi nimi byly ve většině případů zvládnuty mistrně. Absolutorium za mne patří C. Gugino, která svou roli zahrála skvělé...jak tu láskyplnou mámu, tak tu druhou šílenou tvář a pak i O. Jackson-Cohen, kterému jsem to feťáctví úplně věřil 👌 Škoda té vaty, která nudila a toho konce, který byl jak od Rosamundy Pilcher...jinak pěkná podívaná. (06.12.2020)

Tleskám za schopnost vystrašit diváka bez jump scares. Flanagan nás děsí postupně budovaným napětím (kde skoro vždy na konci napjatého okamžiku čeká bubák), tím, co číhá v pozadí scény - a ano, občas i něco děsivého na naše hrdiny vyskočí... A hrdinové jsou to skvěle napsaní. Pět sourozenců, kteří si do dospělosti odnesli obrovská traumata z doby strávené v děsivém domě na kopci. Každý je jiný, každému je věnovaná samostatná epizoda, kde se dozvíme, co se jim stalo jako dětem a jak jim to ničí dospělý život. Svým způsobem je tohle na seriálu nejděsivější - jak prožité zážitky dokáží lidi strašit ještě za dvacet let. Nejsilnější je rozhodně pátá epizoda s nejmladší dcerou Nell - smutná, tragická, šokující. Ale šokující v dobrém slova smyslu. Všechno se postupně složí do smutného, mrazivého obrázku, kde se vyprávění vrací do výchozího bodu - roztříštěné rodiny, která k sobě musí najít cestu, aby alespoň na některé z hrdinů čekal happy end. (18.10.2020)