100 vecí

Kdo by čekal, že německá komedie, kde ještě pořád cejtím Pedolfa, bude za poslední měsíc to nejlepší a nejvtipnější, na co jsem mohl v pirátském webu natrefit. Jako správný gerotorent, nebo spíš torrent (ani nevím, co ty slova znamenají), tak i já bohužel jsem otrok moderní konzumační sféry. Denodenně mám plnou lednici žrádla (nějaká klobása a plesnivej sejra), mám co nosit každý den něco jiného, a nenosit pořád ty samé hadry (triko co mám na sobě, nosím už asi tejden), a mám dostatek prachů, abych si mohl kupovat každý půl rok nejnovější model Ajphounu (mám jen místo toho starý siemens, kterému ještě k tomu nefunguje klávesa na zapnutí), a mám i dostatečně rychlej internet, abych si dokázal na 100% legálně (kecám) stáhnout film, který mi přímo do ksichtu říká, že jsem ta nejhorší osoba na světě. Píčifix. Už je asi na čase, abych si taky udělal takový rádoby "celibát" bez věcí, bez kterých byl nepřežil ani den. První den - jít do centru města, bez spoďár a kaťat a uvědomit si, že exhibicionismus je dost nahovno věc, a ne každou to tak oslní, že mi ho rovnou přeblafne u knihovny, kde potkám svojí bývalou učitelku matiky. Uuh, ta krůta mi vždycky rozjasňovala pelikána. Druhý den - vynést celou lednici, rovnou i s tím smradlavým sejrem, a nechat před popelnicí, ať si místní feťák a Majsneros pochutná, já nepotřebuji konzumní trh. Mě stačí stonek cibule, která mi zrostla na podlaze, a já si můžu hezky vychutnávat dlouhé a zimní (už pomalu letní) večery. No, a jelikož 100 dní je na mě příliš moc dní (hlavně kvůli tomu, že do té doby bych dávno skapal s nedostatkem porna), takže třetí den - Finální - když jsem ztratil veškeré své cennosti a oblečení, tak si počkám až soused půjde nasekat špalek do kamen, a já přeskočím oknem, zamknu dveře a všechno totál zeseru, pomrdkuju a pochčiju, vezmu mu zbytek žrádla a jeho starou, podpálím mu chajdu do základú, a vezmu si to dom a konečně pochopím, jaký to je mít lepší život. Soused je asi milionář či co, a ta zmije lakomá mi nechce dát ani búra na pivko, takže konečně chápu tenhle "celibát". Súsede, zkusili jste taky tuhle nekonzumní čelindž? (21.05.2020)

méně vtipné než sem čekal,přesto zábavné i přesto,že se hlavně ke konci zamotá do souboru klišé.Plusem je,že se tvůrci nebojí i vážnější noty,nicméně v tomhle směru sem jim to sežral tak napůl.Samozřejmě konzum je zlo a všichni máme doma spoustu věcí které by sme určitě mít nemuseli,na druhou stranu ten druhý extrém,že jsem nejvíc free a happy ve chvíli kdy nemám nic taky není zrovna to pravé ořechové...60% (01.12.2019)

I když mám Floriana a německé komedie velmi rád, tahle mě absolutně neuspokojila. Přišla mi hodně obyčejná až skoro laciná. Solidní námět byl využit jen v pár povedených scénách, zbytek bylo jen přešlapování na místě, které vyústilo v hodně nepovedeném konci, na nějž se budu snažit co nejrychleji zapomenout. (22.07.2019)

Zbytečně přeplácaná kritika konzumní společnosti, rozebírání řady filosofických otázek, nicméně však zcela běžných, které si myslící člověk pokládá několikrát za den, proloženo hodnotami, štěstím, láskou, ztrátou babičky a anabází kolem byznysu s apkou. Nahustili toho do filmu asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort, takže vnímavý divák si už během projekce začne notovat píseň o pile a tlačení. Většinou spílám na promarněný potenciál, v tomto případě hořekuji: méně je někdy více. Na letní večer ale fajn jednohubka. (29.07.2019)

Podobně jsem ještě nikdy žádný film neokomentoval: Přeji si vidět remake. Vynikající nápady se utopily v podivném zpracování. Bylo tady toho nějak moc, občas jsem se v tom ztrácel. Nepobral jsem ani samotnej závěr, nevím, co tím chtěl scénarista říct. Může to být moje ostuda, titulkářova, nebo tvůrců. Každopádně to ale po bezmála dvou hodinách sledování nepotěší. (21.07.2019)