Zabijak proti svojej vôli

Miles (Daniel Radcliffe) je videogame developer. Do života se mu připlete gang. Postupně je to bláznivější a bláznivější. Typický případ kdy byl nápad nadějný, ale pohřbí se to. Jestli je Guns Akimbo myšleno jako satira herní kultury, pak to Sci-Fi seriál Černé zrcadlo (Black Mirrorú udělal mnohem dříve a s větším účinkem. (29.03.2020)

Více filmová než videoherní, AKIMBO je v první řadě post-twitchovská bouchaná, která má se světy koltů, dvojitých brokovnic a big-fucking-gunů společného daleko méně, než se na první pohled může zdát. Okázalé kamerové přemety sice nechají připomenout tvůrči ruku Hideaki Itsuna (DEVIL MAY CRY, DRAGON’S DOGMA) či stylistickou „bat-shit-craziness“ vývojářů z Platinum Games (BAYONETTA), ale tato podobnost zůstává pouze povrchová. Kde stylistické bravury DMC souvisí se ztřeštěností fikčního světa, jež panuje tolik za hranicemi nápodoby, že jej nelze konvenčně reprezentovat, tam tento film využívá kamerobacie jakožto ozdůbek, hezkých atrakcí, které mají odvázanost (a odvážnost) videoherních cutscén pouze zdánlivě připomínat. Zatímco vizuální delirium her s Dantem vtahuje a je nedílnou částí hráčova pohroužení, umělecky motivované excesy AKIMBA spíše odcizují: boří estetickou iluzi, pomrkávají na diváka a odkrývají jeho voyeristickou pozici... A to je dobře. Adaptace videoher na filmová plátna často selhávají na předpokladu, že lze estetickou iluzi vytvářenou například ve střílečkách snadno emulovat i na filmovém plátně (DOOM, ALONE IN THE DARK). Howdenův film protestuje, půjčuje, exploatuje, nikdy však nenapodobuje._ Co do vyprávění bychom mohli daleko exemplárnější příklad videoherní logiky hledat ve „WICKOVSKÉ“ trilogii, kde lze mluvit o hloubkovém směřování narativu. Mluvíme o útržkovité znalosti fikčního světa, který je postaven na určitém řádu, po jehož žebříčku s každým dalším dílem stoupáme výš a výš. Dodržím-li videoherní analogii, objevujeme nové úrovně (Continental – the High Table) spolu s novými bossy (Winston – The Adjudicator), kteří určují status quo. Poslední díl tuto tendenci dokonce emblematizuje závěrečným vertikálním posunem a finálním střetem. Zatímco Keanu s propiskou připomíná dílčí (a dobrovolné) sbírání „lore notes“, Radcliffe s bouchačkama připomíná horizontální pětiaktovku vedenou jasně zvýrazněným deadlinem. __ AKIMBO odmítá na... no... hru na videohru přistoupit a otevřeně proti ní brojí. Miles nechce být hráčem, rezignuje na pozici loutky a svoji přeměnu na Doomguye frustruje svým útěkem. Je opakem videoherního hrdiny a jako netradiční postava na pozadí klasických schémat rozkládá a podvrací možnosti videoherních adaptací. Nikoliv herní film, ani hravý film, ale film o hrách ve filmech. (05.03.2020)

Krvava, stylova a atmosfericka divocina alebo (lepsi) Crank pre milenialov. Cele je to krasne hrave, s chutou natocene a kto sa bude velmi snazit najde v tom aj hlbku a presah. Radcliffe konecne nasiel po Potterovi idealnu polohu a Samara Weaving je opat uplne uzasna (ta dievcina ma velmi bavi). Skoda, ze tomu v poslednom akte, aj napriek postupnemu zrychlovaniu, paradoxne trochu dochadza dych. Som dost velmi spokojny. 7/10, no dlho sa to pocitovo drzalo este vyssie. (23.04.2020)

Aussie & Kiwi Film Fest si pro mě na úvod vybral zatraceně dobrou jednohubku. Navíc Daniel Radcliffe a Samara Weaving je přesně ta dvojka, kterou si u podobně laděného filmu představím. Ti si snad ani jiné kousky nevybírají, než explicitní úlety. Snad jenom k dokonalosti zbývalo, kdyby jim tady životního mudrce hrál Nicolas Cage. Parádní akční násilnickej náhul.. (20.11.2020)

Pokud vám někdo přišroubuje pistole k rukám, není jednoduché se obléknout, volat z mobilu a dojít si na záchod. Bláznivá naháněná kdo s koho, kde poněkud tupějšímu Milesovi dochází jen pomalu, že tady jde opravdu o život. Radcliffe, který se zkrátka nikdy nenaučí hrát, je pro tuhle postavu jako stvořený. Nejlépe mu prostě jdou mrtvoly a vyděšení jedinci, kteří si vystačí se dvěma výrazy v obličeji. Po první čtvrtině mě to moc nebavilo, jelikož podobných naháněček už jsem viděl kvanta. Závěrečná čtvrtina vše tak trochu napravila. Ne že by to bylo úplně špatné, ale nenašel jsem postavu, které bych mohl fandit. A popravdě, kdyby film skončil na střeše, hodnotil bych ho možná o trochu výše. Chvílemi mě bavila retro hudba, Dead Or Alive a jejich You Spin Me Round je už zkrátka klasika. Trapná byla pixelová krev, i když s ní nešetřili. (08.03.2020)