To poslední, co chtěl

Obsazení nevypadá úplně špatně, začátek je nadějný. Jak ale minuty ubíhají, no dobře asi takhle... na začátku ubíhají, potom volně přechází do chůze až se zastaví a celé tohle dílo se propadne do bažiny nudy a v celkovém hodnocení tak až k odpadu. Pro mě po první půl hodině nekoukatelné. Takže děkuji, další prosím ... (28.03.2020)

Nedokoukám to, ve třetině to vzdávám. Nevidím to na odpad!, ale byl bych ošklivej. Je to téma pro fajnšmekry- 40 let zpátky do války v Nikaragui, z pohledu vyjadřovacích prostředků je to těžká intelektuálština, na všechno je tady spousta času- dialogy dlouhý jako písnička a nejen v nich je hromada balastu, bez kterýho by se to v pohodě obešlo. Dám si něco svižnějšího, život je krátkej. (22.05.2021)

Takmer ukážkový príklad toho, čo sa stane, keď jednotlivé komponenty pre natočenie zaujímavého/napínavého filmu do seba nepasujú. Nejednotná réžia s nejednotným striedaním dynamických a statických scén a nesprávne využívanie potenciálu skvelých a skúsených hercov. Škoda za to –u Netflixu (až na minimum výnimiek) stále platí, že kvantita ide na úkor kvality. Osobné hodnotenie: 66% (**) (26.02.2020)

Druhá polovina má dobrý spád, odsýpá to, ale k tomu musí divák překousat prvních 50 minut. V podstatě se nedozví nic nového, USA a jejich tanmé služby měly vždy dlouhé prsty pokud jde o machinace s politickými režimy ve Střední Americe. Nejlepší na filmu je herecký výkon Anne Hathaway, která je uvěřitelná v roli novinářky, která se ocitne uprostřed něčeho, kde ani vůbec nechtěla být a co se příčí jejímu svědomí, ale... (23.02.2020)

Její tatík byl vždycky poděs, dcerka měla smysl pro dobrodružství a coby novinářka s morálními hodnotami procestovala na počátku 80. let minulého století mnoho nebezpečných míst Střední Ameriky. Přinášela zprávy ze Salvadoru, Kostariky, Hondurasu nebo Nikaraguy, chudých států, mezi kterými často panovalo značné napětí. S filmem a jeho napětím je to podstatně slabší. A naneštěstí se bude nakonec hlavně mluvit než střílet. Reportérka tak nějak musí po matčině smrti a otcových zdravotních trablech převzít jeho kšefty. A začne fušovat do prodeje samopalů a nášlapných min. A řešit řadu dalších „potíží“. Motivace postav šla mimo mě, celé se to tvářilo zatraceně naléhavě a sofistikovaně, dialogy uspávaly a režisérka Dee Rees vlastně už minule (Mudbound) naznačovala něco ve stylu „točíme důležité téma, dejte nám ceny.“ Mnohé scény bych zhutnil, jiné úplně vynechal. Na emoce zapomeňte. Místy jsem se nechytal. Anne Hathaway se snaží. Asi jako jediná. (26.02.2020)