Čas prebudenia

Úžasný film! Prostředí psychiatrických a jim podobných léčeben vždy naskýtá možnost nevšedního zážitku, protože se divák těší na herecký koncert některého ze svých oblíbenců. Nemůže nikdo zpochybňovat herecký výkon Dustina Hoffmana v Rain Manovi či Leonarda Di Capria v Co žere Gilberta Grapea. Mnohokrát jsem viděl Roberta DeNira v akci a vždy jsem ho považoval za Pana Herce. Ale jeho Leonard v Čase probuzení mi vyrazil dech, tak přesvědčivý výkon se málokdy vidí. Po jeho boku se objevuje Robin Williams, jehož doktor Sayer je opět velmi sympatickou postavou podobně jako ve filu Společnost mrtvých básníků či Dobrý Will Hunting. Také bravurní výkon. Každému mohu jen doporučit! Opravdový filmový zážitek! (09.05.2009)

V 90. letech se razil tématický koncept humanity. Filmy z této doby disponují: 1, Doslovností, jelikož vypravěč říká vše, co ví, a nemusí poskytovat vodítka k tomu, co neříká (protože vše říká). Vypravěč je vševědoucí a není ničím omezen. Není zobrazen jako lidská bytost s lidskými omezeními, protože vnímá vše, včetně schopnosti vnímat, co se děje v hlavách druhých. 2, Spousta částečně nadbytečných informací poskytovaných filmem rozvíjí postavy, nikoliv příběh, v němž jsou zasazeni. Tudíž vyprávění má podobu představení. I v tomto filmu se nic nikam neposouvá, ani se nic nevypráví. Pouze kamera mění své postavení dle propozice technického scénáře a pohybuje se po nemocnici. 3, Postavy nemají daleko k trilobitům – viz klišé zabedněného vedení nemocnice, nebo vztah Williamse se sestřičkou. To je, přátelé, otřes a úkladná vražda diváckého vkusu. 4, Stejně jako v Rain Manovi (Williams = Cruis, De Niro = Hoffman), i zde doktor mění skrz pacienta svůj vlastní náhled na svět. Jak invenční. Ostatně co dělat s duševně narušenými, když se odbaziliškují (roztají)? Zaláskovat je, co jiného. Awakenings podobně jako Philadelphia, O myších a lidech nebo Shawshank oslavuje lidství v nejčistší podobě kalifornského sněhu – rozuměje koksu. (15.09.2008)

Znáte Růže pro Algernon nebo My Fair Lady? Možná se vám to srovnání může zdát směšné, zvlášť v tom druhém případě, ale jestli se tu nabízí nějaká podobnost, a já tvrdím, že ano, tak právě v tom momentě, kdy člověk dostane příležitost nadechnout se k životu, ať už je to pacient nebo holka žijící na dně společnosti. I v tomto filmu vyvstávají otázky, zdá má někdo druhý právo vás "probudit", ukázat vám pestrost a nádheru, když v momentě, kdy se k té kráse upnete, neví, co s vámi? Nebo je to povinnost, když ta možnost existuje? A stojí to za to, poznat a ochutnat, o co můžeme vzápětí přijít? Penny Marshall natočila film, který mě přiměl velmi velmi přemýšlet a pokud jde o Roberta De Niro, pro mě je jeho výkon v tomto filmu nejlepší ze všech. (13.02.2005)

Neskutečně ledabyle napsáno. Námět disponuje velikou silou, ale jeho převedení do podoby filmového scénáře asi nemohlo dopadnout o moc hůř. Prvoplánová oslava lidského ducha pohodlně se vezoucí po tisíckrát vyšlapaných klišovitých cestičkách, kdy divák dokáže se stoprocentní úspěšností odhadnout nejen celý následující děj, ale i přesné zakončení (vypointování) libovolné začaté scény (ulehčeno tím, že spousta jich vůbec žádné vypointování nemá, slouží jenom pro další prázdné humanistické žvatlání). Nesporně povedený je samozřejmě herecký výkon De Nira i Williamse, ale současně je nutné dodat, že oba mají i lepší role. Chronicky nemocní jsou už z principu velmi dojímavým tématem, jehož potenciál v Awakenings opravdu NEbyl využit. (02.06.2009)

Silný příběh, špičkové herecké výkony, hlavně De Nira z kterého místy až mrazí. Probuzení katatonických pacientů je neuvěřitelné a ukazuje vliv chemických látek na lidský mozek v celé své nahotě. Zaillianův scénář nezapomíná na nezbytné odbočky, revolucionáře i romantickou podzápletku díky které je celý příběh malinko snesitelnější. Parádní, civilní Robin Williams, fantastická menší role Petera Stormarea. To mluvíte se mnout? (01.04.2023)