Čas prebudenia

Herecký koncert Robina Williamse a především Roberta De Nira v dramatu o kruté neurologické nemoci způsobující totální ztuhnutí pacientů, nadšeném doktorovi - výzkumníkovi v nemocnici a malém zázraku při podávání nového léku. Mám bohužel u mého otce smutnou zkušenost s Parkinsonovou nemocí s podobnými příznaky, na které se taky používá L-DOPA, a proto musím více než ocenit geniální herectví De Nira s pohyby přesně odpozorovanými od těchto pacientů. No a Williamse, toho mám rád vždycky. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=puJCjUsgq7o (19.09.2009)

Robin Williams je (bol) nesmierne sympatický človek, z ktorého tak extrémnym spôsobom sála dobro, že rola doktora v ústave pre veľmi vážne chorých, nemôže vypáliť inak, ako nomináciou na niekoľko ocenení. Neskutočne pekný, srdcervúci film, pričom je obdivuhodné, kto má v sebe prirodzenú empatiu a dokáže sa o takýchto ľudí starať z láskou. Po množstve (za mňa) videných, nadhodnotených snímkov z rebríčka 200 najlepších, či najobľúbenejších filmov je toto konečne jeden z takých, pri ktorom môže človek banovať, že ich doposiaľ prehliadal. Divák by mal ale vedieť, že sa tematicky jedná o pomerne ťažší film, z ktorého človeku môže byť smutno, respektíve bude mať zmeny nálad. Je to skrátka dráma s veľkým D, čiže nejaká tá slza sa zrejme vyroní. Zostáva 10 kúskov. (08.06.2024)

Tohle že natočil ten samej, co natočil film Velký s Tomem Hanksem? No je tomu tak, sice film Velký nebyl rozhodně špatnej, ale tady se prostě Marshall vytáh neskutečným způsobem. Z filmu fakt stříkaj emoce všeho druhu a to dost silně realisticky ztvárněný emoce, vůbec se nedivim, že Čas probuzení je v hodnocení tak vysoko, spíš je mi divný, že Robert De Niro nemá za tenhle filmovej výkon Oscara, když místo něj ho drži v pazouře Jeremy Irons, ten snad musel dělat salta a při tom odřikávat dojemný a hlubokomyslný monology, jinak si to fakt nedovedu vysvětlit, protože Robert De Niro je tady prostě famózní. V jeho stínu je dokonce i Robin Williams, kterej tady překonává sám sebe a vůbec bych se nebál říct, že to je možná jeho nejlepší výkon co sem viděl. Pravděpodobně je to druhej nejlepší film z psychiatricko-nemocničního prostředí po Přeletu nad kukaččím hnízdem (18.11.2007)

Filmy z prostredia psychiatrických liečební to vďaka diváckej atraktivite majú vždy o niečo ľahšie, než ostatné. Pre nebezpečenstvo, že skĺznu k provokovaniu nadprodukcie slzných vačkov, to zasa majú o niečo ťažšie, než ostatné. Ale keď silný príbeh z tohto prostredia podporia také skvelé herecké výkony, aké predviedli v tomto filme jeho dvaja hlavní predstavitelia, výsledok nemôže byť zlý. Okrem toho je pravdepodobné, že sa nám myšlienky o krehkosti nášho duševna, o zmysle liečebných experimentov, o mieste zázrakov v medicíne na dlhú dobu usadia v mysli. Spolu s opätovným uvedomením si, koľko toho ešte o človeku nevieme. (13.10.2009)

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)