Čas prebudenia

Je to natočené podobně, jako byla napsána povídka Růže pro Algernon. Nezbytně zjednodušeně, ale tak, aby všechen smutek i krása nebyly metaforické, ale pravé a bezedné - totiž zapojí-li člověk vlastní životní zkušenost. A je to samozřejmě nekonečně složitější než Růže pro Algernon, neboť Keyes nám poskytl "jen" deníkový záznam pacienta, který opět vysychal do ztracena s jeho tenčícím se vědomím. Tady zůstává řada dalších postav a perspektiv, které tu bolest i radost z darů a ztrát nesou a rozměrují dál, nic neutichá. Ale přesto - smutek i krása tím nenarůstají do větších a působivějších metafor, ale jednoduše zůstávají pravé, a jsou tedy úplně stejně osobní jako univerzální - a bezedné. *** Laskavý snímek o krutosti života, jímž k nám proudí ostré vědomí o jeho zázračnosti, úchvatnosti a ceně. *~ (04.09.2018)

Robert De Niro předvádí neuvěřitelný výkon a stejně tak i RObin Williams, jehož vážné role mmám mnohem radši než ty komediální. Navíc oba excelují ve výborném filmu po všech stránkách. Vzpomněla jsem si při jeho sledování tak trochu na mojí nejoblíbenější knihu "Růže pro Algernon" a přestože její sílu podle mě nemůže nikdy žádný film překonat, tenhle se tomu alespoň přiblížil. (07.03.2008)

Velmi citlivě natočený film o člověku, kterého lékaři ,,vzbudili" po třiceti letech díky droze L-DOPA. Herecké koncerty Robina Williamse a hlavně Roberta De Nira, který geniálně ztvárnil hlavního pacienta a jen mě utvrdil v tom, že zvládne spolehlivě zahrát kohokoliv. Vrchol v tvorbě Pennyho Marshalla, který už asi nikdy nepřekoná. (01.12.2007)

Každý máme slabá místa, která nás dokáží emotivně vyburcovat k neuvěřitelným věcem. Ať už k pláči a nebo k činu, který bychom za normálních okolností neudělali. A právě to své emotivní místo NENÁVIDÍM. Už při prvním pohledu na Roberta De Nira, který sedí na kolečkovém křesle je pro mě utrpením. A i když zatím neřekl jediné slovo, vím, že trpí a život mu do hry zrovna nepřidával dobré karty. Právě od té chvíle jsem věděl, že tenhle film bude pro mě hodně těžké sledovat. Abych vše uvedl na pravou míru není to proto, že se mi podobné filmy příčí sledovat, nýbrž proto, že jsem na něco takového hrozně citlivý. Zvlášť když jde o věci skutečné, které se doopravdy událi. Říkam si, že život takový prostě je a nic s tím nenadělám. Jenže proč to vždycky odskáčou lidé, kteří nikomu nic neprovedli a nikoho nezradili, tak SAKRA PROČ? Film Čas probouzení je film hodně emotivně nabušený. Smích se mísí s pláčem, který i když se tomu příčíte stejně přijde a vy to i podvědomě cítíte. De Niro zde potvrdil herecký talent a s velkým klidem můžu říct, že předvedl zatím nejlepší mužský herecký výkon, který jsem od dob sledování filmu viděl (počítám i Toma Hankse ve Forrestu Gumpovi). Když se Awakenings blíží k závěru po celém těle mi běhá mráz po zádech a vím, že něco takového člověk vidí párkrát za život. Nedoporučuji tento film lidem, kteří mají momentálně dobrou náladu. Já ji měl a až do konce dne jsem byl jako opařený a strašně smutný. Na podobné věci mám však takovou pomůcku, která se mi s tím pomáhá vypořádat. Když si najdete nějaký polštář pořádně do něho zařvěte. Ano, budete se cítit trochu trapně, ale mě to pomáhá zahnat chmury. To je ovšem tak na okraj. Pokud někam patří tato číslovka tak právě sem: 100% (18.08.2007)

Jak by řekl Burešovic Andrej, je to účelovka a v tomto případě bych mu dal za pravdu. Takhle vypočítanou hru na city aby člověk pohledal. Jenže zároveň to neskutečně funguje, takže divák roní slzy na sekundu přesně ve chvílích, kdy je ronit má a se stejnou přesností je tu vyměřený čas pro přiblblé úsměvy. Přidejte si De Nira ve vrcholné formě a Williamse v další z vynikajících nekomediálních rolí a máte tu přesně ten typ filmu, který za starých dobrých časů vyhrával Oscary. 80% (02.08.2018)