Bolesť a sláva

Dnes jsem měla Kinoden. Začala jsem Almodóvarem a končila Rocketmanem. Na první film jsem neměla moc náladu, na druhý se vyloženě třásla. A? Jak už to tak bývá, výsledek překvapil. Superlativy šetřit nemíním. Není pro každého, ale mě film vcucnul, semlel a na konec vrátil, spokojenou, zpět do mého světa. Dýchly na mě časy, kdy jsme na Pedrovo filmy chodili do staré Minikinokavárny, cítila jsem to samé, co u filmu Vše o mé matce nebo u knih, které jsem od něj kdysi četla. Banderasovo civilní pojetí této role mi mimořádně sedělo. Chlapík zaválel! A Penélope, která mě baví dávno, byla v roli maminky tak autentická, že jsem jí to zbaštila i s navijákem. Výborná! Kamera, hudba, střih, scénář, Madrid a ta koncovka? V posledních letech mě Almodóvar nějak pustil, nehrál na tu moji strunu, ale po dnešku jsem zase jeho. A velmi mě to těší! (28.05.2019)

Malé chlapčisko, žijúce kdesi v španielskej jaskyni na začiatku 60. rokov, môže byť kľudne i Pedro Almodóvar, a už vtedy sa u neho prejavovala veľká láska pre kinematografiu (najmä obľuba Hollywoodu). A práve o tom, v dvoch čas. rovinách, nakrúca i Bolesť a slávu, kedy v dospelosti sa Antonio Banderas zhosťuje neľahkej úlohy (roly), plnej spomienok, bolesti a drog. A je to celý Almodóvar, od päty až po hlavu. Teda, aby som bol presný, v tomto vyznení ide o filmového režiséra, postavu-Salvadora Malloa, ktorý po tridsiatich rokoch chystá opätovné uvedenie jeho filmu- „Chuť” , kedy zároveň navštevuje herca, ktorý v ňom hral (Alberto Crespo), a ten ho súkromne zasväcuje do drogového opojenia, počas ktorého sa vo svojich myšlienkách vracia do detských čias, keď žil so sexy mamou-Penélope Cruz, že by som si prial byť aspoň na chvíľu jej filmovým synom. Okrem toho má veľa zdravotných potiaží, a k ním sa postupne pridávajú citované drogy+alkohol, a tak vidno, že vôbec nedodržuje zdravý životný štýl, čo mu je na míle vzdalený. A zhruba takýmto štýlom prebieha aj samotný film, čiže našťastie sa nekoná variácia na môj milovaný Sunset Boulevard, ba ani na 8½ a Americkú noc, a už vonkoncom nie, že sa budete nedajbože dívať na nové Cinema Paradiso. Na to, že vo filme vystupuje postava filmového režiséra, je to extra skúpe, aby som trebárs zhliadol aspoň film (o) vo filme, bohužiaľ mával úplne iné starosti, než aby mohol nakrúcať filmy, tak ako mu káže profesia ! Jedna z určite slabších „almodóvaroviek” , ktorá sa podľa mňa teší nie až tak zaslúženej popularite, ale skutočný režisér má veľmi zvučné meno, a tak každý ďalší, nový film je veľkou „udalosťou” festivalov... (21.09.2019)

Banderas a atmosféra = brilantnosť! Ale Záver ma posadil na riť (teda nie, že by som pri tom dovtedy stál... ale chápeme sa...). Nenápadný film, ale s takou pevnou režisérskou rukou podchytený až musím siahnuť do šuflíku po slovo, s ktorým nerád plytvám, ale tu ho musím vytiahnuť: Geniálny. Za 5 to nevidím asi jedine z toho pohľadu, že toto nie je úplne môj preferovaný štýl filmárčiny, ale objektívne sa tomuto "nízkemu" hodnoteniu trochu divím... Každopádne Pedro mi dal rázny dôvod zmapovať si jeho mnou ešte neprebádané pokusy. (11.03.2020)

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)