Bolesť a sláva

Nemůžu si pomoct, ale za mě je to jedna z nejlepších Almodóvarovek, které jsem viděl. Objektivně to možná nedosahuje kvalit či originality Todo sobre mi madre či Volver, ale přijde mi, že režisérova filmařina dokáže podat i to banální velice poutavě a jeho typické motivy smíchané dohromady zde tvoří pocitově i technicky čisté a půvabné dílo. Jistě, opakuje se tu pár motivů, které známe, opět se ukazuje, jak rád Pedro Almodóvar čerpá inspiraci ze svého života, takže těm, kteří viděli např. Volver nebo La mala educación budou některé části jistě povědomé, nenazval bych to ovšem vykrádáním, spíše jiným pohledem na věc, neboť v každém z filmů slouží určitá sekvence jeho vzpomínek k úplně něčemu jinému. Dolor y Gloria mne ovšem zaujaly hlavně hmatatelnou nostalgií, jistým melodramatem a povedeným kontrastem autorova života s jeho dílem. Velmi mě potěšili i herci, na které byl velmi příjemný pohled, hlavně tedy na famózní výkon Antonia Banderase, který je skutečně (výrazně hezčím) alter-egem skutečného režiséra. V případě Penélope Cruz jsem měl zpočátku strach, že její role na začátku bude stejně minimální jako v Carne trémula, ale opak se naštěstí ukázal pravdou. Její obsazení jakožto herečky režisérovy matky je navíc velmi roztomilé a svým způsobem dokazuje přátelský vztah skutečného režiséra a skutečné herečky. Nevím, zda tento film má možnost zaujmout někoho, kdo Pedra Almodóvara nijak neprožívá, mně se ovšem jeho poetika velmi líbí a i přes sebeobyčejnější děj se mi na něj koukalo velmi dobře, dokonce snad i lépe než na co se zápletky týče komplexnější filmy. Zda je to v mém případě nostalgie nebo skutečná režisérova kvalita, to netuším. (18.03.2021)

Seznámit se s Almodóvarem právě tímto filmem asi nebyl nejlepší nápad, protože jsem samozřejmě nemohla rozklíčovat všechny narážky na jeho život a tvorbu. Zaujaly mě především flashbacky do dětství hlavního hrdiny, protože ač mám Banderase ráda, nedokázala jsem se na jeho postavu dostatečně napojit. Oscarové nominace v tomto případě příliš nechápu. (30.01.2020)

Zpověď, retrospektivní, vzpomínkové, nestálé, nejisté, nerozhodné, sebezničující, přijatelné. Almodórův poslední snímek je mojí prvotinou tohoto režiséra. Tempo poklidnější, nejhezčí byly asi vzpomínkové části filmu. Děj trochu nevýraznější, ke konci už jsem si říkala čím to vlastně skončí. Herecky dobré. Ale pokud toto měl být autobiografická zpověď, očekávala bych něco plnějšího. A možná právě je život umělce tak plný, že ho nejde jednoduše popsat. ..svůj asociální život jsem dotáhla do finálních rozměrů - byla jsem v sále sama..naštěstí jsem byla zachráněna dalšími třemi divačkami.. (24.05.2019)

Nesmírně lidský film. Vypráví zdánlivě obyčejný příběh bez nějakých dramatických zvratů a přesto se v něm zrcadlí celá hloubka života, vše, co je v něm opravdu podstatné. Poklidná nebo spíš harmonická atmosféra vyprávění je skloubená mistrovsky s dokonalými filmovými záběry. V závěru působí snímek až kontemplativně a doznívá v člověku ještě dlouho po závěrečných titulcích. (04.03.2023)

Banderas a atmosféra = brilantnosť! Ale Záver ma posadil na riť (teda nie, že by som pri tom dovtedy stál... ale chápeme sa...). Nenápadný film, ale s takou pevnou režisérskou rukou podchytený až musím siahnuť do šuflíku po slovo, s ktorým nerád plytvám, ale tu ho musím vytiahnuť: Geniálny. Za 5 to nevidím asi jedine z toho pohľadu, že toto nie je úplne môj preferovaný štýl filmárčiny, ale objektívne sa tomuto "nízkemu" hodnoteniu trochu divím... Každopádne Pedro mi dal rázny dôvod zmapovať si jeho mnou ešte neprebádané pokusy. (11.03.2020)