Cez prsty

Přišlo mi to prázdnější, než by mi bylo milé. Petra Hřebíčkový začíná být hodně fajn a sympatická, Langmajer je přesný (když začal zpívat Lucii, málem jsem si smíchy ustříkl) a dost hlásí (škoda, že se o komičnost filmu postará, místy poměrně křečovitě, jen jeho role), Dyk pořád ne/herecké poleno, když on, to už může před kameru fakt každý. Ale čekal jsem více. A tak největším potěšením a radostí filmu zůstává nesmrtelné a stále silné: Kapkama se proplétám, co rytmem samby zní... (19.01.2020)

Dívat se na komedii, u které musím podat skoro nadlidský výkon, abych se zasmála, není asi úplně ideálně strávený čas. Když už se totiž ve filmu „Přes prsty” objeví nějaký ten vtip, tak většinou atakuje hranici trapnosti. Děj se neuvěřitelně táhne. Navíc je příběh absolutně předvídatelný a bez špetky invence, což mě v případě Petra Kolečka docela zaráží. Snad jen kvůli Jiřímu Langmajerovi s Petrou Hřebíčkovou jsem to dokoukala až do konce, přestože i v jejich hereckých kreacích se to hemžilo trapnými výstupy. Zejména pak Petra Hřebíčková občas působila jako by měla o kolečko víc. Tipla bych si, že jí ho přihrál sám režisér. (35%) (29.11.2020)

Žel, taková česká komediální klasika, trapně předpověditelný, romanticky-sexistický flák v tuctové režii na jedno použití, ve kterém Jirka Langmajer mrhá svým hereckým talentem, ale zachraňuje, co se dá, to se musí nechat, chvílemi povedené hlášky prezentuje opravdu výborným způsobem, ale člověk ho tak trochu lituje, stejně tak inspirativně vitální Zdenu Hadrbolcovou, která v pár větách dokáže víc, než někteří "herci" v celém filmu. Každopádně nepochybuji o tom, že většinové publikum se bude královsky bavit. [Kino Citadela - Litvínov] (30.08.2019)

V seriálových počinech scenáristy Petra Kolečka alespoň často figuruje Jan Prušinovský coby tvůrčí autorita revidující jeho scénáře a dodávající jim dramaturgicky pevnější a věrohodnější tvar, zatímco v Kolečkově filmové tvorbě tato autorita znatelně chybí a výsledkem je mnohdy nevtipný, sexistický a hloupý blábol (viz též Bajkeři či Padesátka). Komedie Přes prsty není výjimkou, přičemž Kolečko ji i režíroval (což původně nebylo v plánu, šlo o nouzové řešení) a ku prospěchu věci to není. Děj filmu je otřesný a šovinistický a kromě toho má snímek zásadní problémy i s vypravěčským tempem, nepřesvědčivými dialogy, prkennou a neobratnou realizací mnohých scén i s křečovitou či v lepším případě rozpačitou prací s humorem. Ženy tu hrají roli iracionálně uvažujících fyzických objektů určených zejména pro vizuální a sexuální potěchu, a to včetně dvojice hlavních hrdinek, které jsou předurčeny skončit v posteli i s chlapem, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, odporného úchyla (ale pak se pousmály jeho poznámce týkající se jejich pozadí). Muži se chovají jako hovada, ale nejsou za to nijak postihováni ani káráni, ženy jim i tak bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí. Langmajerova postava je vykreslena jako zkušený svůdník, který nakonec udolá každou, aniž by se musel nějak moc snažit, ale přitom jde zároveň o zhuleného manipulativního povaleče, který bez vyžádání předvádí své přirození na veřejnosti a je přesvědčen, že s ženami spí pro jejich vlastní dobro. Když se pak žena ohradí, je to považováno za hysteričnost a přehnanou reakci (viz bizarní scéna, v níž je naštvané hrdince nabídnuta sklenice džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). K příjemné letní oddychové zábavě to má daleko. (27.08.2019)

Petr Kolečko se neustále pohybuje na hraně lidové geniality a totálního odpadu a často se stane, že do těch odpadních vod zahučí až po hlavu. Přesně tohle je případ filmu Přes prsty. Obecně mě zajímají filmy se sportovní tématikou, i když se jedná o českou výplachovou romantickou komedii. Občas to totiž i u nás docela vyjde a člověk najde nenáročnou a poměrně zábavnou podívanou. Bohužel tohle je opravdu debilní. Milostný několikaúhelník s pár rádoby scénáristickými zvraty sází na momentální popularitu plážového volejbalu a plejádu známých českých herců. Opět je z toho ale veliká bolest. To se snad ani nedá popsat slovy. V záplavě všech Špindlů a Žen, co dělají zoufalé věci se občas najde nějaká oddychovka, u které se člověk zasměje a vypne (jako Ženy v běhu nebo Po čem muži touží), ale tady není ani těch pár úmyslně vtipných momentů, a tak řadím Přes Prsty po bok lobotomiálních komedií alá Špindl. (15.03.2020)