Potomok

Na The Prodigy se mi původně ani nechtělo, ale vzhledem k tomu, že bylo v kině docela sucho, řekla jsem si, že to zkusím a třeba to nebude až taková hrůza, jakou sliboval trailer. Ani nevím, jestli to byl marketinkový tah nebo jestli tvůrci stvořili tak ubohý trailer s domněním, že je dobrý. To se asi nikdy nedozvim. Každopádně bych si přála, aby takových překvapení mohlo být víc. Pointa byla všem od začátku jasná, film si ani nehraje na to, že by měl diváka nějak víc napínat, co se s dítětem děje a servíruje vše na přímo. Scénáristicky je to ale lahoda i přes obecnou dějovou jednoduchost. Navíc si nevzpomínám, kdy naposled v nějakém hororu jednaly postavy takhle absolutně se všemi logickými tendencemi. Většinou mám k chování postav spoustu výtek, ale tomuto snímku bych udělila cenu za postavy a jejich charaktery, které byly víc než sympatické. Umím si sice v roli syna představit jiného herce, ale tomuto snímku jsem za snahu odpustila tak nějak cokoliv. Dočkáme se i pár gore scén, několika lekaček, celkového slušného zpracování a rychle odsýpající stopáži. Stejně jako mě dokázal McCarthy vyděsit s The Pact před několika lety, mě příjemně potěšil i s The Prodigy. Za málo peněz hodně muziky. (19.03.2019)

Vykutálený synek Miles je vážným adeptem na noční můru každého rodiče. Na podobné zvrácenosti související se vztahy mezi nejbližšími rodinnými příslušníky vůbec nemám chuť se dívat, ale musím připustit, že v rámci hororového žánru Potomek není vyloženě špatný film. Kromě několika slušných lekaček mě v tom utvrzuje i poměrně nečekané a veskrze nepříjemné rozuzlení. (60%) (03.03.2022)

Jestli někdy přivedu na svět potomka a on se na mě podívá jedním okem modrým a druhým hnědým tak s ním hned na sále třísknu o podlahu (a svedu to na poporodní depresi) nebo ho hned šoupnu do baby boxu páč o žádnou reinkasranci fuckt nestojim a nehodlám měsíce gůglit, kterej chorej zmrd skapal v den, kdy se má ratolest narodila. Nemluvě o možnosti, že bude mít oči normální a stejně zrovna někde zhebne seriálovej nebo masoxovej vrah, co se mu vetře do duše a bude si chtít dokončovat sny a touhy. A než abych každej večer čekala, kdy začne ze spaní mluvit maďarsky nebo kdy dá spolužákovi francouzákem po hubě, to na to radši rovnou seru, podvážu si vaječníky a koupím si morče. To může být posedlý třeba Belzebubem, ale z terárka mi udělá hovno, max mě kousne do prstu a skončí jako předkrm na talíři, zatímco já budu mít klidný spaní. Každopádně zas jednou tleskám packama o sebe, z kluka jsem měla strach a palec hore mamce za snahu o záchranu svého dítěte (já bych ho na jejím místě sejmula už v tom sklepě, i kdyby se tvářil jak Kocour ze Shreka). Závěrečnej hepyjend potěší všechny sluníčkáře a já jdu na pohádku. (14.02.2019)

Koukám, že pokud Hollywood netočí v hororech remaky starých sérií, pokračování, nebo duchařiny podle jednoho mustru, vznikají stokrát provařené klišé. Potomek stejně jako dneska shlédnutý Narušitel je toho příkladem - zdánlivě nevinné dítě, za kterým se skrývá masový vrah, v tomto případě díky reinkarnaci. Námět z Několika filmů, několika dílů různých seriálů a co přináší Potomek nového? Nic, jen stokrát provařenou rodinnou nudu, očekávatelné scény a SPOILER špatný konec KONEC SPOILERu. Na chvíli mě z letargie probudil rozhovor s psychologem a líbil se mi způsob jakým matka chtěla problém vyřešit, jinak to byla nuda, šeď a klišé na klišé. (01.12.2021)

Americko-kanadský snímek „Potomek“ nepřináší vyloženě nic nového, není to originální příběh, bere si různé prvky z různých hororů, trochu se snaží být u i thrillerovou detektivkou, ale je prostě natočen dost dobře na to, aby se zdánlivě neoriginální látkou diváka zaujal a ukázal, že když se ono „neoriginální“ spojí, je možné natočit dobrý a v konečném důsledku třeba i trochu jiný film. (24.07.2019)