Potomok

U některých filmů je mi záhadou, jak se dostanou do kina. Tak tu máme další posedlost, sice lidskou duší, nikoliv démonem, leč výsledek je ještě mizernější, než v případě klasických duchařin. Mrazivá atmosféra se nekoná, napětí chybí, McCarthy se snaží strašit jen pomocí lekaček, což u žánrového fanouška fungovat nemůže. Jako celek sice film pro děti není, jenže to vypadalo, jako by autorům stála za zadkem cenzura. Trapná zakrývačka nahé postavy (nechápu, proč mu rovnou nenechali spodky, což by bylo přirozenější), momenty útoků rozsekané a prokládané zatmívačkami a gore nula. Horor má vyděsit, šokovat, znechutit, cokoliv, jen ne nudit. Objektivně jedna hvězda, druhou dávám za téměř konec v sadě (možný SPOILER - komu se vybavil Omen?) ale je ušmudlaná stejně, jako původní logo Orionu, jež souznělo s nekvalitním obrazem filmu. Milovníkům temných a děsivých příběhů rozhodně nedoporučuji. (18.02.2019)

Letošní rok je zatím chudý krom Pet Sematary, US a Escape Room se nic zajímavého neurodilo, ale přehlížený Potomek je ve výsledku příjemná věc a za mne i nečekané překvápko. Od režiséra hororu the Pact jsem nic jiného než průměr neočekával, ale nakonec se jedná o velmi znepokojivý a psychologicky úderný horor o malém chlapci, který je neobvykle inteligentní a nepříjemně agresivní. Libilo se mi, že chlapec není posedlý démonem ani žádnou nadpřirozenou silou jak už je u podobných žánrovkách zvykem, ale poměrně originálně se film zaměřuje na reinkarnaci, což je samo o sobě zajímavé téma. Je to dobře zahrané, slušně natočené, poutavé od začátku do konce a dojde i na slušné lekačky včetně příjemně ostrého finále. Lepší než jsem doufal a určitě lepší volba než podobně laděný letošní Hole in the Ground. 80% (29.04.2019)

Potomek očividně neměl moc velký úspěch, když nevzniklo pokračování, které se tu vyloženě nabízí. To je však veliká škoda, protože se jedná o moc povedený horor, který sice v průběhu extrémně neoslní, i když si drží linii postupného napětí a občasné očekávané lekání, ale závěr mě vyloženě šokoval brutalitou a rozhodně jiným zakončením, než jsem čekal. Jacksona R. Scotta si pamatuji už od It, ale tam mě ještě moc nezaujal. Zde mě však přesvědčil o svých hereckých kvalitách a i přes jeho věk, mu hororový žánr sedí. Pro mě osobně má tento snímek ještě jedno velké pozitivum a tou je melodie, která se mi uhnízdila v hlavě a jen tak jí z ní nevyženu - a ani nechci. I díky tomu si budu tento film pamatovat a určitě se k němu ještě v budoucnu vrátím. (24.04.2023)

Hezky natočené, sympaticky zahrané a najde se i několik slušných žánrových momentek. Problémem je, že všechny tyhle posedlé děti vyvádí už od dob Damiena pořád to samé a McCarthy na veškerou snahu o nějakou odbočku rezignoval takřka na začátku. A je to přitom škoda, protože charakter záporáka skrývajícího se v dětském těle se dal využít mnohem víc a mohlo i mělo dojít na nějaké výživné gore. Takhle je to jen solidní rutina. Chce se říct bohužel, ale když si tak vezmu, čím nás žánroví tvůrci povětšinou krmí, tak musím konstatovat díky Bohu za ní. 60% (19.05.2019)

Filmy o zlých „spratcích“ mě už poslední roky nechávají zcela chladným. Kdysi jsem toto téma měl i docela rád, ale filmů na podobné brdo už existuje tolik, že jsem jimi naprosto přesycen. Tady se jeho tvůrci snažili alespoň o trochu zajímavou zápletku, která se netočí okolo Satana, ale spíše okrajově připomíná panenku Chucky. Tady máme rovněž sériového vraha, který se pokouší ovládnout a zmocnit se těla malého chlapce. Akorát nejdřív neskončil v panence, ale tady se usídlil už rovnou v těle chlapce. Chlapce, který má stejnou anomálii jako ON. Alespoň už vím, že lidem s různobarevnými rohovkami se mám raději zdaleka vyhýbat… Víc jak polovina filmu však připomínala spíše drama, nežli hororovou podívanou, protože nic moc zajímavého nedělo. Příběh se zaměřil hlavně na svou psychologickou stránku a já byl nucen sledovat zoufalou matku, která zprvu nevěří, že by její dítě mělo být „jiné“ a nesympatického spratka, který tu nastraží střep, tu někoho mázne hasákem, zabije psa (mimo záběr kamer), mluví ze spaní cizí řečí a brouká si nějaký popěvek. To bylo teda terno, již mnohokrát viděné a hlavně poněkud nezáživné. Ne však nudné, to bych lhal. Našlo se tu totiž i několik vcelku sympatických pasáží, které mě dokázali vytrhnout z letargie. Kupříkladu takové posezení u psychologa během hypnózy. To už bylo docela v pořádku a ani samotný závěr nebyl vyloženě marný. Alespoň se tu přidalo na brutalitě a zabránilo mi tak hodnotit podprůměrně. Do té doby jsem byl totiž rozhodnutý, že tohle na průměr prostě nemá. Nejvíc mi však asi vadila ta „předvídatelnost“ a příliš brzké vyzrazení pointy příběhu. I když to se dalo uhádnout svým způsobem už po pěti minutách. Jen doufám, že se z tohohle nestane další několikadílná série!50% (17.08.2019)