Šťastný to muž

Mít štěstí a dokázat být šťastný jsou dvě různé věci. Peter Sidenius nechtěl být šťastný, protože to neuměl a protože nevěřil, že může být šťastný. Když na štěstí narazil, začal pochybovat a co měl, zničil. Dnes bychom jeho přístup označili za toxický, na konci 19. století a s brutálně přísnou náboženskou výchovou, se dá jeho chování pochopit. Zbytečně budu přemýšlet, co udělal zle, mě vychovávali lidé, kteří byli fajn, zatímto Peter (ve filmu častěji Per) měl za otce jutského vikáře a náboženského fanatika, jehož představa, že se Peter má usmířit s rodinou neznamenala nic jiné, než, že uzná své hříchy a fakt, že snaha jít cestou vědy, byla jedním velkým omylem. Petr neznal nic jiné, než obviňování se, přísnost a bezcitnost. Přestože potkává lidi, kteří dovedou ocenit jeho inženýrský talent a ženu, která ho miluje a podporuje, nedovede s tím dlouhodobě žít. Přitom není zlý člověk a vzbuzuje sympatie. O nejstarší dceru bohaté židovské rodiny se sice začal zajímat kvůli penězům, finálně ho však zaujala svým charakterem a peníze pro něj nakonec nebyly primární. Přestože se ke svým dětem choval jako jeho otec k němu, uvědomil si to a něco (přestože ne ideálního) s tím udělal. Úplně na konci tohoto 162 minutového dánského realizmu se dokázal omluvit. Vyrůstal v krutě nepříznivém prostředí a čase, nalezl však určitou lidskost. (17.08.2023)

6/10 Tenhle film mě zaujal jen podle traileru a čekal jsem od něj trochu něco jiného. Místo výpravného dobrodružství o uskutečnění jednoho projektu jsem dostal psychologickou sondu o chlapíkovi, kterej je dost v prdeli. Sice je to i tak dost zajímavý, ale ta délka je fakt vražedná. Na začátku mě hodně bavilo, že na tomhle filmu se nešetřilo a ta historie z něj opravdu dýchá. Ale jak čas ubíhal, čím dál víc jsem si uvědomoval, kam to směřuje, a byl naštvanej, že jsem nedostal, co jsem chtěl:-) (12.01.2022)

Děj je krásný, celý film uteče jako voda, ale na konci jsem cítil hořkost, jak dokáže náboženská demagogie, nepokora a sobectví zničit život člověka. Na konci jsem 2 x ukápnul slzičku: když mu synek přinesl ten nový mlýn a když mu bývalá snoubenka řekla, že by neměnila. Kvůli těmto dvěma scénám stálo za to vidět celý film. (11.11.2019)

„Jsi takový dobyvatel světů. Jsi vskutku…šťastný muž.“ Bille August znovu nezklamal, ačkoliv to pro mě byl dosud asi jeho nejméně vyrovnaný film. S hlavním hrdinou jsem začal sympatizovat hned od první promluvy s otcem. Inteligentní, ambiciózní a svobodomyslný snílek, jehož neklidná, zraněná duše nemohla najít pokoje. Mnohokrát se nezachoval dobře, ale pominu-li jeho sukničkářsko-prospěchářský přístup k ženám, překvapivě hodně jsem mu rozuměl. I tvrdohlavosti, hrdosti (otázka principů), zhrzenému egu či odmítání slepého uznávání autorit (a omezenosti okolí). Jeho zakořeněné výčitky svědomí, úspěšně pěstované už od dětství jeho rodinou, které opravdu nic nedlužil, mě dráždily (stejně jako ty debilní hodinky), ale některým věcem člověk zkrátka neunikne. A zdánlivě před vrcholem pak může snadno dopadnout až na samotné dno…I přese všechno jsem ho tak nějak chápal. Nemusel jsem souhlasit, stačilo mé porozumění. A smíření pak může mít mnoho podob…Slušné 4*, i navzdory velkorysé, rozmáchlé stopáži jsem se ani chvíli nenudil. (08.07.2023)

Co mě napadne, když si vzpomenu na tento film? Že byl sakra dlouhý, ale jakože fakt dost. 162 minut o klukovi, kterej si neviděl do huby a postupem času se před plátnem proměňoval, je dost snad pro každého. Na druhou stranu je ale námět prý v Dánsku povinnou četbou a tak chápu, že do zfilmování chtěl někdo dát svoje srdce. Mělo to svoje momenty a kvůli těm stojí za to ty skoro tři hodiny vydržet. Jestli bych film měl nějak pojmenovat, tak jako totální epické rodinné drama z dánského prostředí. (23.06.2020)