Rodokmen krve

Celý film vystihuje to narazenie hlavy o stenu v behu v poslednej štvrtine filmu. Mali si tie hlavy naraziť všetci už na začiatku a bol by to dvojminútový úspešný film. Keďže bol režisér zároveň scenárista, usudzujem, že to myslel tak, ako to podal. Čiže nasrať! Bol by z toho dobrý seriál, ale pod iným režisérom. Toľko postáv a príbehov v jednom filme je proste nezmysel. Rovnako je nezmysel, aby knihu písali dvaja "spisovatelia" (ktorí dovtedy nenapísali nič). Príklad: Erik Axl Sund - spisovateľské duo, ktoré vymýšľa síce dobré príbehy, ale ako celok to pôsobí necelistvo. A keďže je režisér zároveň scenárista, tak buď má schizofrenickú osobnosť, alebo mu tam do scenáru kafral niekto iný, a trebárs so súhlasom. Čiže toto pre mňa bolo ako pozerať sa na zlátaninu cez zlátaninu cez zlátaninu cez zlátaniu... A v neposlednom rade na pičovinu. (15.09.2023)

Různé charaktery, různé milostné příběhy, které se navzájem doplňují.Ale stojí to dost duševní energie si dát příběhy dohromady. Příběh tří generací má sex, vraždu a užívání drog. Vhodné pro fanoušky Medema. Měl jsem občas pocit jako bych byl na nějakém příbuzenském setkání , kde se cizí lidé hádají o někom, koho neznám. (13.02.2020)

Nemůžu si pomoct, ale Rodokmen krve na mě působí jako vzorová moderní červená knihovna. Tématicky to působí po přečtení popisku zajímavě, ale realita je někde úplně jinde. Ty příběhové výkruty šly totálně mimo mě, zbytečně moc sexu, zbytečně moc hádek, nějak jsem měl co dělat, abych to vůbec chtěl dokoukat. Technicky ale ok, i když sem tam přemýšlíte, co tou rádoby znějící epickou scénou bylo zamýšleno. Tak to ale asi ve Španělsku mají rádi. (10.06.2020)

Maximálna dávka Medemovho fatalizmu. Životný príbeh ako skladačka osudom určená, ktorý človek nemôže ovplyvniť. Julio Medem tentokrát nešetril priehrštím osudovosti a prepletenia romantiky a erotiky, magických prvkov, miestami skĺzol do jemného gýču, ktorý sa dá s prehľadom odpustiť. Herci mali výrazné, zapamätateľné a ľahko podmanivé tváre, zahrali živo a emotívne, ako sme už v španielskej kinematografii zvyknutí. Oku lahodiace exteriéry lemovali iracionálnu dejovú líniu až má človek chuť tam niekde s nimi v tom príbehu byť a trochu si to užiť. Pravdepodobne nepíšem prvý krát, že Medemove filmy sú najmä o prežívaní a preciťovaní. V porovnaní s predchádzajúcimi dielami, hlavne ranými, je Rodokmeň krvi slabší na kvalite, i napriek niektorým mierne komickým scénam má svoje čaro. Čaro Medemove. (28.10.2020)

„Rebeco? Jdeš správně. Mysli na nejhorší a zvládneš to.“ Je to už dlouho, co jsem od Medema viděl film Sex a Lucía, od té doby nic dalšího. Přesto jsem si od Rodokmenu krve dost sliboval, asi i proto, že mě poslední roky Španělé málokdy zklamali. Tentokrát jsme se však trochu minuli. Přitom to všechno vypadá na první pohled krásně. Nádherná hudba, prosluněná, hřejivá kamera, výborně zvolené exteriéry. Děj není nijak nudný, vcelku jsem se bavil…bohužel však nejednou spíš kouzlem nechtěného. Tahle podívaná plná vášnivých citů, propletených noh a osudových momentů nabízí krom jiného i objímání kmenů (odkud to asi vzali, ehm), zapuštění kořenů (které zde dostává úplně nový rozměr), krávy padající z větví stromů, „býka“ rozrážejícího hlavou zeď (asi nejtupější scéna) a s tím související až ochotnický výkon Furriela (být dámou, tak asi nejen z jeho pohledu jihnu, ale herecky čistá katastrofa), no a pak ta pochybná „objímačka“ na pláži. Všechny tyhle momenty mi brání v tom dát víc než lepší 3*, přestože se jinak nejedná o vůbec špatný film. (30.08.2020)