Kramerová verzus Kramer

Opět úchvatná a nepřekonatelná česko - americká herecká excelence v podání Dustina Hoffmana a jeho dvorního dabéra Jiřího Prágra. Nedokážu si představit, že by Dustina v českém znění mluvil někdo jiný. Jinak tolik zde vychvalovaná Meryl Streep mě svým výkonem příliš neuzemnila. Ztvárnila svou postavu nestálé ženy a matky výborně, ale žádného ohromení se mi nedostalo. Snímku pro mě absolutně vévodil Dustin v roli workoholického chlapíka velmi hektické a impulsivní povahy. (06.10.2010)

Už jen z vyslovení Kramerová versus Kramer mě zamrazí, jako když někdo skřípne nehty o tabuli. Silný, nezapomenutelný film, viděla jsem jako pískle a zametl se mno navždy. V současnosti nemusí mladého diváka tak uchvátit, protože hodně věcí se od těch časů změnilo, dneska není tatínek na mateřské, nebo tatínek s dětmi ve střídavé péči nic neobvyklého, však v roce 1979 to bylo jiné kafe a domnívám se, že Dustin dojal snad každého. Jak já mu fandila, jak já tu pošahanou Meryl nesnášela! Mistrně natočeno, mistrně zahráno. (01.01.2020)

Politicky korektní, povrchní, jednoduché, průhledné, sentimentální... A přesto téměř bezchybné. Někdy holt stačí od všech možných zbytečností osekaný scénář s jasně daným cílem (srozumitelně divákovi představit postavy, jejich motivace a vytvořit mezi nimi věrohodné vztahy) a dva (nebo možná dokonce jen jeden!) prvotřídní herci a silné lidské drama je na světě (a ta sentimentalita je navíc dávkována velice vkusně). Cílevědomost a odhodlanost projevované při snaze postarat se sám o syna a následně získat ho do své péče by Tedu Kramerovi mohl závidět i nejeden akční hrdina. ;-) Krásná a dojemná pohádka. 90 % (05.10.2010)

Řekl bych, že tvůrci tenkrát spojili to nejlepší, co spojit mohli a až tak moc si věřili, že to nejlepší z tehdejší doby zakomponovali do rodinného dramatu, které je zakončeno, pro mě nenáviděnými, soudními procesy. Výsledek nakonec ale naštěstí není tak zlý a to především proto, že Dustin Hoffman a Meryl Streep předvádí své klasické maximum. (15.04.2016)

Nezapomenutelný film, který prožívám s každou reprízou a pokaždé mě dostane. Jeden z těch, kde nemohu jmenovat oblíbenou scénu, protože je jich tolik, že je vlastně oblíbenou scénou celý film. Herecký koncert Dustina Hoffmana, ve kterém si pro sebe Meryl Streep ukradne strhující sólo pokaždé, když vstoupí do příběhu. Příběh muže, který se učí být rodičem a svému synovi nahradit matku, nádherný, plný úžasných a emotivních momentů, stejně jako situací ze života, situací s nimiž se setká každý rodič, bez ohledu na to, jestli se jeho vztah rozpadá nebo ne. Film, ve kterém si každý rodič najde něco osobního. Přitom se přes řadu dojemných momentů myslím zručně vyhýbá laciné sentimentalitě a sladkobolnosti. (12.11.2012)