Obsahy(1)
Příběhy z jednoho nakladatelství jako podle W. Allena a ještě s něčím navíc. Komedie Dejvického divadla, jejíž hrdinové hledají lásku a inspiraci a balancují přitom mezi reálným a vysněným životem... V jednom menším nakladatelství, které vydává oblíbeného současného autora, se dějí podivné věci. Všechno začne tím, že slavný autor, z něhož nakladatel žije, přijde a oznámí, že už nevěří příběhu a přestává psát. Pro redakci katastrofa. Jediné, co by žijícího klasika mohlo od jeho rozhodnutí odvrátit, je opětovaná láska nakladatelské sekretářky. Tam to ovšem vypadá dost bledě. To je výchozí situace několika příběhů, které se váží k prostoru plnému knih, ambicí i zklamání. S herci Dejvického divadla nastudoval inscenaci tehdejší umělecký šéf Michal Vajdička v roce 2016. (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
Rozkouskované dle segmentů z jednotlivých povídek, které jsou na sílu lepené k sobě, ale jako nedílný soudržný celek to nepůsobí ani v jeden moment (příliš z toho koukají původní samostatné Majlingovy povídky z Ruzké klaziky). Navíc jedna ze tří "tvařme se, že to tedy jakože nejsou povídky" není kvalitou rovna zbylým dvěma. Co funguje jsou herecké výkony (až na Hádka, kterému "allenovsky neurotická" poloha krutě nesedne), humor, nejeden dialog i pár silných momentů; zpravidla když se z komedie překračuje do dramatu. ()
Dejvické divadlo patří právem k nejlepším českým divadlům. Už roky se tam schází skvělé generace herců. Přiznám se, že od W. Allena jsem neviděl ani jeden film, vlastně nic, takže nemůžu říct, zda ho mám jako autora rád nebo ne. Ovšem herce tohoto divadla mám rád. Hlavně nesmírně sympatickou Veroniku Khek Kubařovou, skvělého herce Matěje Hádka, Zdeňku Žádníkovou-Volencovou, kterou miluji už od Rodinných pout, a vynikajícího Hynka Čermáka. Ivan Trojan pak patří k našim nejlepším hercům. Na téhle dramatizaci je zajímavé, že to není jen řachanda od začátku do konce. Jde vlastně o tragikomedii. A chvilkami je to nesmírně vážné a smutné. V záznamu si pozorný divák může všimnout i minimálně jedné improvizace, kdy právě Z. Žádníková-Volencová zapomene jméno postavy Matěje Hádka. A já mám rád, když herci nejsou na prknech divadla úplně dokonalí, působí to více přirozeněji a divák se asi i více pobaví. Plus dávám za úžasné kulisy. Ty se fakt povedly. ()
Jedna ze slabších her Dejvického divadla...je znát, že jde o umělý kompilát původního formátu povídek (srovnání předlohy s texty Woody Allena je ovšem jen marný marketingový tah). Hodnotím samozřejmě televizní záznam, autentický živý vjem v divadle má neporovnatelně jinou kvalitu... ()
Chvílemi skvělé, chvíleni na pomezí trapnosti. Výtečný Trojan, který vše povyšuje o schod výš. Srvnávání s Woody Allenem to nesnese, ovšem i tak je tocelkově dost povedené představení. Kdyby Neužil tolik nešumloval, asi bych jednu * přidal. ()
Současná "dramatika" mě míjí... ()
Reklama