Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrajú:
Florence Pugh, Jack Reynor, Will Poulter, William Jackson Harper, Vilhelm Blomgren, Julia Ragnarsson, Björn Andrésen, Archie Madekwe, Anna Åström (viac)Obsahy(1)
Dani a Christian sú mladý americký pár medzi ktorým to začína škrípať. Ale po tragickej udalosti v Daninej rodine ich žiaľ opäť zblíži a Dani sa rozhodne, že pôjde s Christianom a jeho kamarátmi na výlet, aký sa odohrá len raz za život, do odľahlej švédkej dediny, kde sa koná festival letného slnovratu. Čo sa začne ako pohodové letné dobrodružstvo v krajine zaliatej slnkom sa hrozivo zmení na znepokojujúce miesto, keď od sveta izolovaní dedinčania pozvú svojich hostí, aby sa zúčastnili ich slávnosti... (Continental film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (814)
Ari Aster už plně vyložil karty na stůl a ukázal nám svůj tvůrčí rukopis, Slunovrat se veze na vlně jeho předchozího Děsivého dědictví, ale čistokrevným hororem je snad ještě méně (chvílemi téměř připomíná procedurální etnologické drama, v němž drastické scény jsou jen tak mimoděk), vlastně se dost přibližuje jedné ze svých nepopiratelných předloh, Rituálu, a to chvílemi možná až moc. Každopádně napsané a natočené je to velmi zajímavě, Aster moc dobře ví, kam dát kameru a jak rozmístit herce na scéně, aby vytvořil vizuálně lahůdkové záběry. Navíc naprosto mistrně zobrazuje prostředí, v němž se divák i hlavní postavy musí nutně cítit jako nevítaní cizinci a okoření snímek i vcelku notnou dávkou humoru (postava hraná Willem Poulterem je naprosto k popukání i v jinak dost vážném příběhu). Je to sice poměrně předvídatelné v osudech stěžejních postav (což zřejmě byl záměr), přesto jde o technicky brilantní filmařinu, na níž se člověk rád dívá i ty dvě a půl hodiny, které poměrně rychle utečou, a chvílemi s otevřenou pusou sleduje, jaké to „WTF“ si Ari Aster pro diváky připravil. ()
Přes řadu odkazů a podobností cením jako vysoce originální. Řemeslně výborný, kulturně poutavý, mega pěkný na pohled, neotravně artový, černohumorný, znepokojivý, zlověstný, krásně pohansky chladný a nesvatý - čili horor nehoror, je to přesně ten typ filmu, který přiměje pár "feel-bad" (x) piček odejít, vrazí obrázky do hlavy a vůbec, přijde vzácně jednou za věk. Při Ättestupa scéně téměř extáze. Pughová letos podruhé klíčová, na Astera jsem teď definitivně zvědav. ()
Tak tohle bylo stejně psycho jako skládat regál se šesti šuplíky z Ikei bez návodu. Tušil jsem, že to bude něco jiného, seveřané to mají trochu posunuté jinam (ono mějte půl roku noc...), ale tohle bylo hooooodně ujeté. Nevím jak je to tam s tradičními zvyky, vím, že si těch svátků zachovali dost byť to asi nemá takové grády jako v této komunitě. Každopádně tohle jsou jen poslední záchvěvy tradic původního Švédska. Tyto tradice a obyčeje brzy nahradí afričtí šamané nebo islám. Co jistě každého ve filmu zaujme je nápaditá a velmi pěkná kamera. Také kontrast barev. Ta bíle oděná komunita běhající po zelených lukách s modří letního nebe nad hlavou a do toho barevnost všech těch kvítků...Pohádka. Ale severské pohádky bývají drsné a nejinak je tomu i u této. Jinak to bylo celé takové až typické pro Amíky když někam jedou. jednak působí jako tydýti a čím více se snaží zapadnout o to více působí jako cizí prvek a když se jim řekne, že něco nee, vždycky se najde nějaký dobrák s mobilem co si potají ono nee natočí. Vždyť je to edvenčr a pak doma až to pustí kámošům bude cool, že to edvenčr podnikl. Jestli je film psycho celou dobu, pak závěr je psycho totálně :-). Takže až vás kámoš ze Švédska co tu studuje pozve k sobě domů s tím, že vám ukáže něco z tradic tam doma, fakt nejezděte ! Dávám za 3 hluboké nádechy. * * * ()
Ari Aster je najväčší hororový talent svojej generácie a dokáže servírovať tak intenzívne scény ako nikto (úvod evokujúci Hereditary je až neznesiteľný), no tento jeho mix folklóru, rozchodovej drámy, desivého hororu a komédie mi ako celok nesedel. V jednotlivých scénach, najmä tých vypätých a strašidelných, je famózny, no komediálnosť tomu uberá na atmosfére. Keby aspoň šiel po satire, na ktorú je tu pri konflikte progresívnych doktorandských študentov a pohanského kultu viac než dostatočný priestor. Tá je tu ale len načrtnutá a miesto toho skôr paroduje klíše béčkových slasherov o tupých turistoch v cudzom prostredí. Stále je to pôsobivá atmosferická jazda s niekoľkými hutnými nepríjemnými scénami, no po fenomenálnom Hereditary je to krok mierne vedľa. ()
Nuda v severním Švédsku. Pohanský horor, který je v podstatě analogií k subžánru hororů, v nichž se jedinec/skupina jedinců dostane na odlehlé místo mezi členy náboženské sekty, paradoxně se sektáři i pohané ve filmech chovají podobně a nově příchozí cizinci dopadnou nakonec vždy stejně... Vizuálně pěkné (zajímavá je práce s barvami - bílá je tu použita ve smyslu černé, po asijsku barvy smrti, celé je to extrémně přeexponované atd.), jinak zdlouhavé, nudné a předvídatelné... ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (47)
- Název Hårga pochází z legendy o Hårgalåten, která je poměrně přesně popsána na začátku taneční scény. Podle legendy se ďábel převlékl za houslistu a vyvedl každého mladistvého z vesnice Hårga na horu, kde začali tančit. Pod vlivem ďáblovy síly nedokázali přestat tančit, přestože byli čím dál vyčerpanější. Tančili, dokud nebyla celá jejich těla opotřebovaná, a dokonce i potom se hlavy válely po krví pokryté zemi, jako by stále tančily. Hårgalåten je jednou z nejznámějších lidových písní ve Švédsku. (Kubaaa97)
- V čase 09:03 visí v baru nad skupinkou hlavních postav ikonická fotka herečky Sophie Loren s kolegyní Jayne Mansfield z roku 1957. (Petsuchos)
- Tento film divákov skôr rozosmial, než im nahnal strach. Mnohí švédski kritici tento film označili ako perfektnú čiernu komédiu. (Pat.Ko)
Reklama