Midsommar

Ari Aster je najväčší hororový talent svojej generácie a dokáže servírovať tak intenzívne scény ako nikto (úvod evokujúci Hereditary je až neznesiteľný), no tento jeho mix folklóru, rozchodovej drámy, desivého hororu a komédie mi ako celok nesedel. V jednotlivých scénach, najmä tých vypätých a strašidelných, je famózny, no komediálnosť tomu uberá na atmosfére. Keby aspoň šiel po satire, na ktorú je tu pri konflikte progresívnych doktorandských študentov a pohanského kultu viac než dostatočný priestor. Tá je tu ale len načrtnutá a miesto toho skôr paroduje klíše béčkových slasherov o tupých turistoch v cudzom prostredí. Stále je to pôsobivá atmosferická jazda s niekoľkými hutnými nepríjemnými scénami, no po fenomenálnom Hereditary je to krok mierne vedľa. (15.08.2019)

Horor je obludný, ozrutný a krutý žáner. Tento film to vie. Hoci sa v ňom dlho zdanlivo nič hororové nedeje, ste napnutí a je vám tak trochu zle, lebo tušíte, viete, že to Ari Aster časom rozbehne – a potom to budete ľutovať, lebo Ari Aster patrí k pekelným režisérom, ktorí keď to rozbehnú, je to odporné, no zároveň od toho neviete odtrhnúť zrak. A skutočne – neskoršie výbuchy nečakaného násilia sú šokujúce a dlho mi nešli z mysli. Ari stupňuje gore tempo až k neznesiteľnosti. O technickej stránke (parádna výprava, úžasné kostýmy) je škoda sa baviť, ale potešia i herci (aj keď najmä skvelý Will Pouter je tu predsa len skôr do počtu, čo je u herca jeho formátu skutočne škoda). Vidíme sa o 90 rokov. (28.09.2019)

Kterak obří ambice hlavního tvůrce mohou ve druhé polovině pošramotit úžasný film. Prvních cca 80 minut jsem byl přikovanej do sedačky - ten absolutní nával deprese, neokoukané prostředí a opatrně budovaná bezvýchodnost na mě fungovaly jako všechny omamné látky na hlavní protagonisty. A když došlo k explicitnímu úmrtí, zasáhlo mě to díky perfektně připravené motivační šachovnici jako jehla pod nehet. Aster má hrozně výborných nápadů, umí diváka znervóznit jen dokonalou souhrou zvuku a obrazu a nebojí se experimentovat s tématy a žánry, takže když před sebou vidíte špetku od Bergmana (ve smyslu spoléhání se na výrazy herců), špetku od Miklóse Jancsóa (dlouhé záběry a precizně rozvržený hloubkový pohyb po mizanscéně) a hrst slavného Hardyho Rituálu (1973), nepůsobí to vůbec přeplácaně... Tedy, asi do té poloviny. Potom totiž režisér stejně jako ve svém předchozím díle jaksi přestává srozumitelně vyprávět příběh postav a snaží se vizuální neotřelostí oblbovat diváka, který nemá moc na koho upínat pozornost a sympatie. Postavy se stávají figurkami v psychopatické hře, která má bohužel slabé poselství a kvůli nepříliš fungujícím vztahům mezi aktéry i podivně neemocionální finále. ALE přesto jsem se vrtěl nudou jen minimálně a film mě tak nějak dokázal udržovat v trvalé zvědavosti, co se v něm stane v další minutě - škoda, že nakonec to byl spíše blaf šikovného tvůrce, který umí vystavit atmosférické sekvence, ale uniká mu celistvá a výpovědní struktura. Pro mě 70% a ke čtvrté se přikláním s odřenou pleší a výhradně za potěšení ze sledování čarovně charismatické Florence Pugh, které tahle role sedla jako ulitá (už zase). Jednou si to určitě se zájmem zopakuji.. (02.08.2019)

Fantastické, keby nebolo zopár menej presvedčivých hereckých výkonov, tak idem do plna. Takto si predstavujem mysteriózny horor s námetom - partička mliečniakov niekam príde, najprv tralala a potom sa začnú diať veci, že sa nestihnú čudovať. Tiež sa mi páčil spôsob podania príbehu, kde formálna stránka na istých miestach pripomínala umenie, ale nič prehnané, také akurát. Možno trocha škoda, že sa nepritlačilo na hororové prvky, ale znepokojivé to bolo aj tak dosť. Už od príchodu (ten úvod nič moc, len na poznanie postáv) do tej dediny sa režisérovi podarilo vyliať mi na chrbát nepríjemný pocit niečo na spôsob "tu niečo nehrá, toto neskončí dobre" a ten vydržal až do konca. Pritom koniec stojí za zamyslenie. Určite ide o jeden z mála hororov, z ktorých si divák aj niečo odnesie. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 (09.10.2019)

Slunovrat JE událost, minimálně letošního roku. S nekompromisním stylem Ari Astera jsem byl minulý rok konfrontován v Děsivém dědictví, takže jsem tak nějak tušil do čeho jdu. Slunovrat mě docela něpěkně rozhodil psychiku a já nejen že nemohl v noci pořádně spát, ale hlavně ráno jsem si připadal jak po nějakém halucinogenním výletu. Můj názor je ten, že tento film může v mozku spustit jisté chemické reakce. Film tancuje často mezi bizárem, gorem a vztahovkou, vše to dělá ovšem neskutečně chytře a diváka nakonci jen tak pohodí psychicky zničeného někam do příkopy. Pro slabší povahy to rozhodně tentokrát není. 90% (30.09.2019)