Život je krásny

Opravdu krasnej film, to nejlepsi co kdy Roberto Benigni natocil, nebo v cem hral a po pravu za tenhle film dostal 3 oskary, s kterejma naprosto souhlasim, krome filmu a hlavniho herce je to i za hudbu, ktera byla taky skvela, hlavne v prvni polovine filmu. Prvni polovina je spis komedie, i kdyz uz je tu poznat, ze zacinaj nemci prichazet, ale porad je to hodne vtipny. Druha cast filmu je taky vtipna, ale zaroven smutna a dojemna. Roberto Benigni zvladl scenar a rezii fakt dobre, takze to nepusobi jako zadna slatanina, ale jako krasny dojemny film, na kterej se vzdy rad kouknu. (26.08.2005)

Originální a vtipný. Umístit komedii do prostředí rasového útlaku nebo dokonce koncentračního tábora, je značně troufalé a dopředu to zavání průšvihem a odsouzením. Režisér Benigni ale ukázal, že má pro toto téma cit a v kontextu dějové zápletky vytvořil velice citlivě vybalancovanou tragikomedii. Změny nálady přichází tak náhle. Chvíli byste se smíchy roztrhali a pak hned zas trnete, co strašného se může stát. Nikdo jiný než Guido by vás nedokázal provést po takových místech a zároveň vás rozesmát. On svým životním optimismem a šťastnou povahou po celou dobu chránil před depresí ne jen svoje blízké (zejména syna), ale i diváka. Alespoň se mnou se mu to podařilo a to považuji na celém filmu za to nejcennější. Je to klíč úspěšnosti filmu. Jistě. Věci jsou někdy zkreslené a často příliš vzdálené realitě. Snímek se ale nesnaží o reálnou výpověď. To od začátku není jeho cílem. Jde o jinou formu pohledu na svět. O tu šťastnou plnou naděje, v místech, kde by člověk naději ani nehledal. My můžeme být rádi, že jsme si mohli vyzkoušet ten svět takto vnímat. Netřeba režisérovy zazlívat, že si pro tyto účely ten svět trochu upravil. Nakonec který režisér to tak nedělá. Takových zas tolik není a je to vlastně dobře. ŽIVOT JE KRÁSNÝ si svoje ocenění vysloužil zcela právem. Benigni koncem 90. let znovu vztyčil prapor italské kinematografie a nechal ho vlát v místech nejvyšších. 87% (31.01.2011)

Díky tomu, že film je celkově laděn jako komedie vyzní prostředí kde se odehrává mnohem tragičtěji, než kdyby to bylo od začátku srdceryvné jako například Šedá zóna. S postavami se člověk mnohem lépe sblíží a jejich tragický osud na něj tak dopadne velmi silně. Roberto benigni dokázal natočit úžasné lidské dílo, které nemá a nebude mít v jeho tvorbě konkurenci. Tragikomedie přímo ukázková. (23.05.2006)

Možná až přehnaná počáteční klauniáda má po příjezdu do lágru smysl. V tu chvíli chápete, že hlavní hrdina to prostě nevzdá a dokáže najít humor téměř v každé situaci. Dostala mě scéna, kdy má konečně příležitost promluvit si s doktorem a ten na něj vybalí další hádanku. Moc se mi to líbilo, i když to chvílemi bylo velice naivní a po koncentráku tam běhal, jak na exkurzi. Halekání z tlampačů by mu fakt neprošlo. (09.11.2016)

Tak určitě velmi silný příběh s opravdu dojemnýmy momenty. Nicméně podle mého názoru, je to všechno lehounce nereálné a mírně zjednodušené. I když je myšlenka perfektní, scénář by mohl být detailnější a více dramatický. R. Benigni se spíše soustředil na herecký výkon, než na režii. Nicméně jeho herectví je výborné. Tohle je prostě romanticko-dramatický pohled na období 40tých let v Evropě. Na toto téma, je pro mně naprosto naplňující československá válečná kinematografie. Tento film má v sobě ovšem svoje kouzlo, které u mě drží ty 4 hvězdičky. Jednoduchý, ale přitom kvalitní humor a silné emoce (Guidovo legrační pochod na smrt, nebo konečné setkání matky a Giosuého) tyto scény musí každého diváka chytit za srdce, protože dnes je doufám každému jasné, co se za ostnatými dráty skrývalo. (03.10.2011)