Život je krásny

Když se vás film z koncentračního tábora snaží už svým názvem přesvědčit, že život je krásný, pohybuje se na hodně tenkém ledě.  To pocítil i italský komik Roberto Benigni, který se pustil do hodně ožehavého úkolu. Rozhodl se totiž využít vzpomínek svého otce, jenž na dvouletou zkušenost z koncentračního tábora vzpomínal s humorem, aby nevyděsil své děti, a skloubit je s autobiografickou knihou Rubina Romea Salmoniho, rovněž přeživšího holocaust. S respektem k dějinným událostem i vědomím, že sám není židovského původu, natočil Benigni nejlepší dílo své kariéry a jeden z vrcholů filmového humanismu. Více zde. (01.01.2022)

K tomuto filmu iba jedno. Chcel by som byť tak skvelým otcom ako bol Guido Orefice - najlepší otec na svete... Krásny dojemný príbeh, nepoznám iný snímok, ktorý by tak s láskou, citom a nehou dokázal opísať otcovskú lásku. Jeden z mála filmov, ktorý ma na konci dokázal zmeniť na malého ufňukanca. Záverom, naplno oceniť hodnotu tohto filmu dokáže iba otec/rodič. (02.12.2013)

Tak a teď musím přemýšlet, zda jsem někdy viděla krásnější film, dlouho mě něco takhle nedostalo. Nikdy by mě nenapadlo, že může fungovat spojení komedie a drama z koncentračního tábora. U první části jsem se opravdu hodně smála, humor mi velmi sedl, u té druhé části už jsem musela každou chvíli utírat slzy, zároveň mi však nezmizel úsměv ve tváři. Ve svém jádru je ten film neskutečně upřímný a opravdový, prostě krásný. Ta závěrečná scéna mi nedá spát, skutečně jsem nevěděla, jestli se mám teď hodně silně rozplakat, nebo se jen upřímně pousmát. Takové filmy se točí jednou za pár let. (17.11.2013)

Zážitek na celý život. Kdyby všechny snímky nesly poselství a emoce jako tento, tak by byl civilizovaný svět možná opravdu krásný, radostný a oproštěný od hnusných etických zločinů. Protože kdybychom namísto krvavých jatek a obhajoby násilí sledovali pouze Roberta Benigniho, jak si v koncentráku prozpěvuje a hraje si s nechápavým synkem, nemohli bychom nikdy přijít na špatné myšlenky.... No dobře, zanedlouho by to jistě začalo nudit, ale projednou je to zkrátka nepopsatelná divácká extáze. Díky ti, Roberte. 100% (24.04.2011)

Myslela jsem, že úvodní rozverně trapně-humornou půlhodinu nerozdýchám - Roberto Benigni mi bytostně lezl na nervy a v duchu jsem nadávala, za jaké pípoviny se rozdávají oscary. A pak konečně začala válka:-). Zbývající hodinu a čtvrt jsem u filmu seděla naprosto bez dechu, napjatá, dojatá, místy i s úsměvem. Odpouštím tedy Benignimu úvodní otravné nadbíhání, které zřejmě mělo působit jako milý předobraz láskyplného ráje - kontrast k následujícím hrůzám. Plným počtem však bohužel hodnotit nemůžu. 85% (12.02.2009)