Réžia:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 035)
Když se vás film z koncentračního tábora snaží už svým názvem přesvědčit, že život je krásný, pohybuje se na hodně tenkém ledě. To pocítil i italský komik Roberto Benigni, který se pustil do hodně ožehavého úkolu. Rozhodl se totiž využít vzpomínek svého otce, jenž na dvouletou zkušenost z koncentračního tábora vzpomínal s humorem, aby nevyděsil své děti, a skloubit je s autobiografickou knihou Rubina Romea Salmoniho, rovněž přeživšího holocaust. S respektem k dějinným událostem i vědomím, že sám není židovského původu, natočil Benigni nejlepší dílo své kariéry a jeden z vrcholů filmového humanismu. Více zde. ()
Zážitek na celý život. Kdyby všechny snímky nesly poselství a emoce jako tento, tak by byl civilizovaný svět možná opravdu krásný, radostný a oproštěný od hnusných etických zločinů. Protože kdybychom namísto krvavých jatek a obhajoby násilí sledovali pouze Roberta Benigniho, jak si v koncentráku prozpěvuje a hraje si s nechápavým synkem, nemohli bychom nikdy přijít na špatné myšlenky.... No dobře, zanedlouho by to jistě začalo nudit, ale projednou je to zkrátka nepopsatelná divácká extáze. Díky ti, Roberte. 100% ()
Originální a vtipný. Umístit komedii do prostředí rasového útlaku nebo dokonce koncentračního tábora, je značně troufalé a dopředu to zavání průšvihem a odsouzením. Režisér Benigni ale ukázal, že má pro toto téma cit a v kontextu dějové zápletky vytvořil velice citlivě vybalancovanou tragikomedii. Změny nálady přichází tak náhle. Chvíli byste se smíchy roztrhali a pak hned zas trnete, co strašného se může stát. Nikdo jiný než Guido by vás nedokázal provést po takových místech a zároveň vás rozesmát. On svým životním optimismem a šťastnou povahou po celou dobu chránil před depresí ne jen svoje blízké (zejména syna), ale i diváka. Alespoň se mnou se mu to podařilo a to považuji na celém filmu za to nejcennější. Je to klíč úspěšnosti filmu. Jistě. Věci jsou někdy zkreslené a často příliš vzdálené realitě. Snímek se ale nesnaží o reálnou výpověď. To od začátku není jeho cílem. Jde o jinou formu pohledu na svět. O tu šťastnou plnou naděje, v místech, kde by člověk naději ani nehledal. My můžeme být rádi, že jsme si mohli vyzkoušet ten svět takto vnímat. Netřeba režisérovy zazlívat, že si pro tyto účely ten svět trochu upravil. Nakonec který režisér to tak nedělá. Takových zas tolik není a je to vlastně dobře. ŽIVOT JE KRÁSNÝ si svoje ocenění vysloužil zcela právem. Benigni koncem 90. let znovu vztyčil prapor italské kinematografie a nechal ho vlát v místech nejvyšších. 87% ()
Díky tomu, že film je celkově laděn jako komedie vyzní prostředí kde se odehrává mnohem tragičtěji, než kdyby to bylo od začátku srdceryvné jako například Šedá zóna. S postavami se člověk mnohem lépe sblíží a jejich tragický osud na něj tak dopadne velmi silně. Roberto benigni dokázal natočit úžasné lidské dílo, které nemá a nebude mít v jeho tvorbě konkurenci. Tragikomedie přímo ukázková. ()
Velice naivistický, ale právě proto roztomilý a příjemný snímek. Hotové filmové pohlazení po okoralé duši diváka. Je dobře, že se ještě v době Texaských masakrů a Hostelů točí právě takovéhle filmy. Je to sice doslova a do záběru filmová pohádka pro dospělé, ale je tak průzračně naivní a nehraje si na nic víc než na samu sebe, že se nedá na danou hru Robertu Benignimu nepřistoupit. Samozřejmě že hrubě zkresluje válečnou realitu a postavení Židů v době holocaustu a že malý kluk neprokoukne naivní tatínkovu mystifikaci a hru také těžko uvěřit, ale o to v tomhle snímku nejde. Tady jako v pohádce dobro vítězí nad zlem a vše je černobílé - fašisté a Němci zlí a rodinný svět tak dobrý... A navíc ty roztomilé romantické vtípky, týkající se hlavně neskutečně nápaditého dvoření... Ta ,,princeznička" se ale má :-) A nelze při reflexi Benigniho filmu nevzpomenout na proslulého Diktátora, kde Charlie Chaplin podobně idylicky, ale v kontextu doby a filmu naprosto geniálně, zparodoval samotného strůjce všeho toho zla, Adolfa Hitlera. Zajímavé by pak určitě bylo zeptat se slavného Itala, nakolik se nechal inspirovat legendárním východoněmeckým filmem s excelujícím Vlastimilem Brodským Jakub lhář, jehož stylizace se velmi podobá Benigniho snímku... ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (16)
- Guidova žena Dora je hrána Nicolettou Braschi - skutečnou manželkou Roberta Benigniho. (Kulmon)
- Podruhé v historii získal Ital Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Poprvé to byla Sophia Loren v Horalce (1960). (Kulmon)
- Před usnutím si Guido (Roberto Benigni) a Ferruccio (Sergio Bustric) vyprávějí několik vtipů o německém filozofovi Arthuru Schopenhauerovi. Šlo o oblíbence Adolfa Hitlera. (Kulmon)
Reklama