Příběh Glenna Millera

Zajímavým způsobem zfilmovaný příběh jazzového velikána Glenna Millera. Nejenom o tom, že jeho cesta na "jazzové výsluní" nebyla ani zdaleka lehká a přímočará (vynikající James Stewart v hlavní roli), kterému zdatně sekunduje June Allyson v roli jeho manželky. Spousta skvělé Millerovy hudby, která se stala skutečně světoznámou a nesmrtelnou (škoda, že scéna s Louisem Armstrongem ve filmu nemohla být delší) a dvojnásobná škoda, že Millerova kariéra byla utnuta předčasně. Určitě jsme přišli o řadu dalších nesmrtelných melodií. Menší počet "detailů" Millerova příběhu je bohatě vyvážen množstvím jeho nadčasových melodií i nezaměnitelných aranží. (12.12.2017)

Je fascinující jak se změnilo americké pojeti filmové biografie - od veselého a barvitého Glenna Millera, přes cukrkandlové De-Lovely až po depresivní a diváka uzemňující Walk the Line nebo Ray . Děj filmu není nijak zvláště propracovaný - bujarý a velice jednoduchý nádech je nasazen od začátku až do hořkého konce, hlavním tahounem je jednoznačně Millerova úžasná bluesová hudba, na jejíž vlnách se divák může lehce pohupovat a odpoutat se od okolních strastí, ale i přesto je Příběh Glenna Millera hrozně příjemnou a zajímavou podívanou! Navíc těch pár minutek Louise Armstronga rozhodně stojí za to! (22.06.2009)

Americký životopisný doják... Příběh podaný bez výraznější gradace, i navzdory načrtnutí zajímavých profesních překážek titulní postavy v náročné cestě ke slávě to působí jako hladká pohádka. Invence samotného filmu se hudebním invencím Glenna Millera ani zdaleka nepřiblížila, jde o standardní hollywoodský film. Tak proč jsem dal až 4 hvězdičky? Jednoznačně díky hudbě, která zde (naštěstí) prakticky hraje hlavní roli, a vedle níž se na ten sentimentálně romantický příběh nakonec kouká velice příjemně – sedí k ní. :-) Jak nemám Jamese Stewarta moc v oblibě, tak zde mne naopak velice bavilo v rámci role slavného skladatele a přelomového muzikanta sledovat jeho originální práci s orchestrem, Stewartův hlasový projev byl přímo nezaměnitelný. Kouzelné retro, ve kterém uvidíme na pár minut v barvě i velkého Louise Armstronga. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (28.10.2019)

Shlédnuto asi na třikrát, ani nechápu proč jsem se na to díval, super nuda s extrémě nudným Jamesem Stewartem, postrádající jakoukoliv mimiku a osobnost, trvající skoro dvě hodiny, což je utrpení, pokud vás nezajímá, tak jako mě, americký swing a podobné hudební vkusy 30. a 40. let a jejich historie. Příběh jednoho hudebníka, jeho pády a vzestupy, naprosto nezajímavý profesní i soukromý život, kolegové, oddaná manželka, žádná pořádná zápletka a plno teatrálního tlachání o ničem, který ovšem bylo v USA ve filmu v tomto období běžný. Souhrn filmu: Chci originální zvuk ve svých skladbách a né ho stále nalézt. Můj souhrn: A co má bejt, koho to má jako zajímat? (29.08.2016)

Kultivované, noblesní a rezervované, ovšem nikoli upjaté. Vysoce empatická záležitost, která vyznává harmonii, ani na chvilku neztrácí rytmus a nezná faleš ... ve světě tónů ani ve vlastním srdci. P.S.: Ráda bych věděla, kde se berou ... éterické oddané bytosti, které vám stojí po boku v dobách dobrých i zlých - a probouzejí vaše lepší já ? A co je víc ... nadání nebo píle ? V jakém poměru musí být namíchaný koktejl ze smůly a štěstí, abyste se prosadili ? Co může změnit maličkost, která se přihodí na správném místě - a ve správnou chvíli ? Když se každý den protínají všechny naše cesty na křižovatkách osudu ... (01.04.2016)