Slídil

Slídil mě naprosto uzemnil, Olivier a Caine rozehravájí ďábelskou psychologickou partii od které je hodně složité odtrhnout oči. Celý si film si vystačí jen se zmiňovanými dvěma protagonisty, přesto se nenajde ani jedna jediná nadbytečná nebo nudící vteřina, ba naopak napětí by se dalo krájet a divák jen čeká na další geniální zvrat událostí. Prostě a jednoduše zážitek jako hrom! (08.05.2008)

Kdo je kočka a kdo myš? "Slídil" mě dal přesně to, co jsem od tohoto filmu očekával - herecký koncert, důraz na dialogy a brilantní zápletku, to vše v prostorách jednoho honosného sídla. Trošku se obávám, že v dnešní době plné šokujících point a nečekaných zvratů, není "Slídil" tak překvapivý, jako tomu bylo před 40 lety. Nicméně poctivá filmařina je to pořád. 8/10 (04.10.2009)

Dobře odvedená práce dvou mistrů svého řemesla. Starý vysloužilý herec přepouští místo nové generaci, s kterou si sehraje skrze postavu spisovatele svou zábavně krutou hru. Kdyby v druhé půlce nebyla hra natolik průhledná a rozuzlení přineslo větší napětí, tak bych byl spokojen maximálně. Takhle jsem přistoupil na pravidla, bavil se, ale vzpomínat na hru kočky s myší nebudu. Přesto všichni zúčastnění odvedli skvělou práci a filmu chybí opravdu jen špetka překvapení v druhé půlce. (05.02.2010)

„Bezradná policie nikdy nic nevyřeší. To jenom ten váš slídil amatér vždycky ví, o čem je řeč.“  Ach, ten Slídil... tento film mě kdysi hodně rozčaroval a zvládl jsem ho poprvé dokoukat jen jako "seriál" na několikátý pokus. Pak jsem ho při vzpomínce na něj vždycky proklínal a nenáviděl natolik, až jsem si ho nakonec chtě nechtě zamiloval a když jsem se teď po čase na něj podíval již potřetí, konečně musím svoje původní hodnocení aktualizovat. Je pravda, že ten nápad natočit dvou a půlhodinový film z jednoho domu jenom s (převažně :)) dvěma herci na scéně zavání až nezvyklým, potenciálně hůře ztrávitelným experimentem a že samotný děj předvede postupně tolik zvratů, tolikrát zakolísá na pomezi trpké skutečnosti a zábavné hry, osciluje mezi humornou komedií a depresivním dramatem, až může skutečně diváka vyvést z míry a připadat ve výsledku hodně překombinovaný (a já stále cítím místy z posledních 40ti minut tu pachuť nastavované kaše, nemohu si pomoct). Na druhé straně i díky bohatého repertoáru poloh Shafferovy hry od důmyslné parodie na detektivky a brakovou literaturu s množstvím odkazů, až po psychologické drama o ponižování se jedná o velmi osobitý zážitek, přičemž Laurence Olivier a Michael Caine tady herecky naplno ve všech těch polohách a proměnách naplno excelují a předvádějí po celou dobu doslova lahůdkový herecký koncert... ačkoliv, jak by řekl jeden můj zdejší kolega, nejlepším hercem v této inscenaci je jednoznačně Alec Cawthorne v postavě inspektora Dupplera (bezesporu!). ;-)) Taky jsem rád, že jsem nakonec po čase objevil, spatřil a zároveň si hlavně dovedl i užít to, co na Slídilovi většina tolik vychvaluje, pronikl lépe do jeho hlubší roviny a hravě ocenil i tu všestranou tvůrčí genialitu v oblasti žánru ve jménu hry kočky s myší a série mystifikací, plynoucích směrem k divákovi už od úvodních titulků. Takže buď je ten Slídil opravdu tak geniálním počinem, jak na mě skoro v každé scéně či dialogu začíná působit, nebo někdo z tvůrců se mnou taky manipuluje, že propadám „pseudointelektuálnímu filmu“ (jak jsem Slídila kdysi nazval v původním komentáři). Tak či tak se pro mě nezapomenutelný kus, kterému nakonec tu překombinovanost částečně mohu odpustit, protože i ta často bývá součástí zapeklitých detektivek, které si Slídil tolika různými způsoby postupně bere na mušku. [85%] (10.12.2021)

Skvělý britská film vypráví o takovém zvláštním souboji dvou hráčů, který je jednak vtipný, obsahuje několik výborných dramatických momentů a je skvěle napsaný a vygradovaný. Odehrává jen na jednom místě, v domě, který je plný různých bizarností. Skvělá komedie/thriller se skvělými herci (na plátně se objeví jenom dva nebo tři herci) a propracovaným scénářem. (09.11.2005)