Slídil

Vskutku impozantní herci zrají až do samotného závěru jako kvalitní francouzské víno, aby v závěrečné desetiminutovce završili do posledního detailu vyšperkovanou hru na kočku a myš skvělou pointou, která zanechá v ústech stejně výrazný dojem jako léta uložený, s láskou opečovávaný sýr s bílou plísní. Bravo. (24.03.2008)

Někdo natáčí one man show, někdo zase two men show. A tihle dva men předvádějí skutečný herecký koncert: Na jedné straně stojí famózní Laurence Olivier coby manipulativní snob Andrew, do krajnosti vyznávající zásadu "můj dům, můj hrad" (jeho chápání pojmu "dům" je značně široké). Jeho po domácku vyrobené srandičky mi připadaly legrační jen na začátku, postupně mě z nich ale začínalo nepříjemně mrazit - Andrew nemá zase takový smysl pro humor, jde jen o prostředek, jak může ovládat vše kolem sebe. A pak tu máme skvělého Michaela Cainea (na stará kolena se mi líbí víc) alias nafoukaného milence Andrewovy manželky, krerý zpočátku celou záležitost bere jako hru... a pak se nestačí divit. Paradoxně mám pocit, že zápletka filmu nakonec krapet pohřbila sama sebe ve změti poměrně předvídatelných zvratů, a i když bylo hlavním účelem překvapení diváka, mě to spíš otrávilo. Scénář taky místy hapruje - například když Milo dává nápovědy geniálnímu Andrewovi a ten hodinu dumá nad věcí, která i mně došla během dvou vteřin! Místy by neškodilo ubrat na teatrálnosti (za což nemohou herci, ale opět nabubřelý scénář). Naštěstí dabováno v době, kdy jsme ještě měli dobré herce. (02.04.2010)

(1001) Nejoblíbenější film mého nejoblíbenějšího herce. No, jsem ráda, že Toby má vkus. ♥ Od divadelního herce je to ale pochopitelné, protože tady to jsou takové ty role, pro které by herec vraždil (hihi, slovní hříčka vzhledem k tématu). Laurence i Michael jsou okouzlující, odzbrojující a démoničtí, rekvizity, se kterými si hrají, rozkošné. Před našima očima se rozvine pěkné malé drama, jehož konec je uspokojivě fatální a zlomyslný. A také je tu možnost sledovat film v tandemu s remakem Kennetha Branagha z roku 2007, kde Michael Caine září v roli manžela a Jude Law se třpytí v roli milence. Oba filmy jsou dost jiné (a opovážím si tvrdit, že Kenneth velmi spoléhá na to, že divák zná zdrojový materiál, ať už hru nebo film) a kontext se za tu dobu úplně proměnil. A možná proto je vysoce zábavné si filmy vedle sebe srovnat. K moderní verzi jsem napsala ve vztahu k originálu toto: "Kenneth drze nastavuje zrcadlo pro pobavu těch, kteří látku už znají, ale jeho film nemůže pevně stát na vlastních nohách. Snaží se seč může být moderní (nebo současný), ale jeho výtvor se zdá být zkostnatělejší a mnohem statičtější než ten z roku 1972. Chybí mu pocit skutečného prostoru a nedaří se mu zprostředkovat, jak opravdový podvod se blíží. Na Michaela Caina v klaunském oblečku, který si to štráduje přes trávník s žebříkem opravdu nic nemá, ani Michael Caine ozdobený šperky své nepřítomné ženy, brečící." (02.01.2010)

Oslňující two-men-show Michaela Cainea a Laurence Oliviera a napínavý thriller se skvěle napsaným scénářem. Děj je o dvou mužích, kteří si rádi hrají, ale ani jeden z nich neumí prohrávat. Jejich perverzní a násilné hry nemají konce až do doby, kdy se dostanou do tragického finále. Ačkoli se po 2 a 1/4 hodiny díváme na všehovšudy dva herce, Slídil je velmi dobrým a chytrým filmem, z kterého dýchá divadlo každou minutou. (10.07.2011)

Dobře odvedená práce dvou mistrů svého řemesla. Starý vysloužilý herec přepouští místo nové generaci, s kterou si sehraje skrze postavu spisovatele svou zábavně krutou hru. Kdyby v druhé půlce nebyla hra natolik průhledná a rozuzlení přineslo větší napětí, tak bych byl spokojen maximálně. Takhle jsem přistoupil na pravidla, bavil se, ale vzpomínat na hru kočky s myší nebudu. Přesto všichni zúčastnění odvedli skvělou práci a filmu chybí opravdu jen špetka překvapení v druhé půlce. (05.02.2010)