Posadnutosť

Mallovy filmy jsou charakteristické svojí nevyrovnaností; některé jsou vysoce nad průměrem, jiné pod ním. Mezi ty druhé patří i tento film. (Podobně např. - a pro mě je to trpčí, protože ke Queanauově knize mám určitý vztah - Zazie v metru). Nepříliš zajímavý ani nápaditý film nepřináší ani něco nového - pořád ty samé Shiny, Shiny, Shiny Boots of Leather. Jediným skutečně dramatickým prvkem je nutkavost opakovat určité životní situace - ale to také známe lépe třeba od Polanského (Nájemník). Samotné prostředí vyšších vrstev sugeruje pohled, že femmes fatales jsou luxusem. Nejspíš se to však může stát každému muži, pokud je stejně bezzásadový jako pan ministr, a Binoška je stejná divoška. A tak tuto nudnou recenzi raději odlehčeme parafrází výkřiku Milo Štibicha (Kam zmizel pan profesor / je ho plný kompresor): "Kam zmizel pan ministr / je ho plný kanystr.: ... A do toho ještě ta viola... (14.01.2016)

Stejně jako „odevzdaná“ Juliette Binoche vybízí Jeremyho Ironse k nevěře, vybízí předposlední film Louise Malla k psychoanalytickému čtení. Napohled banální milostný trojúhelník. Jedna žena, dva muži. Ovšem žena hledající náhradu za svého bratra a muži, z nichž jeden je druhému otcem. Převrácený oidipovský mýtus z pohledu manžela (ego), jemuž milenka (id) pomáhá znovu odhalit oficiálně stvrzeným svazkem (superego) potlačené touhy. Když se, plně ovládán pudy, své nové známosti ptá „Kdo vlastně jsi?“, snaží se někam zařadit vyvstanuvší temnou sílu, jež ho pohlcuje. Po letech společensky regulované existence nanovo objevuje sebe samého, je fascinován, nechápe a ztrácí kontrolu. Stroze vybavené, do jedné barvy laděné místo jejich setkání působí jako snový prostor. Mimo svazující instituce, mimo tížící realitu. Jemná práce se symboly (krev – rozlité víno) neodvádí pozornost od nejednoznačně vykreslených postav, muže, který kontrolu ztrácí a femme fatale, která kontrolu získává (z objektu se mění v osobnost, čím zároveň přestává být pro svého milence žádoucí). Oběti i vinicí současně. Oba zahraní znamenitě. Trochu uspěchaný úvod plně vynahrazuje ve své jednoduchosti vše-říkající doslov: realita ho dostihla, zbývají jenom zidealizované vzpomínky. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, sportovec, JohnMiller (14.02.2020)

Drsné erotické drama řešící nezvladatelnou posedlost mezi manželem od rodiny a přítelkyní jeho syna stojí a padá hereckými výkony Ironse a Binoche kdy první jmenovaný odvácí svůj obvyklý prvoligový výkon a Binoche je svou křehkostí a potažmo nevinností prostě neodolatelná. Ve filmu se toho vlastně moc neděje, i tak ale udrží pozornost a navíc mě dost překvapila otevřenost a odvážnost některých erotických scén mezi hlavní dvojicí. Tak trochu v jejich stínu je potom Miranda Richardson, která je ale v roli podváděné manželky a matky také velice autentická. Jedna * navíc za drsný závěr. Žádný happyend se tentokrát nekoná. (21.10.2008)

Chirurgický presný rez a zásah do mojich najvnútornejších a najcitlivejších zón. Cielene chladné herectvo J.Binoche a J.Ironsa ani na chvíľu nevzbudzuje náznak sympatií smerom k ich postavám, pričom tragickosť tejto krátkej fatálnej epizódy je najviac viditeľná na ich najbižších (vynikajúca M.Richardson). Kongeniálne fungujúci mix režisérskeho kumštu, minimalistickej hudby Z.Preisnera a hereckej istoty. (28.03.2009)

Malle si před natáčením snímku zřejmě poklábosil se sousedem Verhoevenem, který mu poradil pár tipu a triků ze Základního Instinktu, protože jinak by snad ani nebylo možné, aby se podařila v tak nenápadném a ve finále spalujícím a osudovém snímku tak geniální femme fatale Juliette Binoche, která má ten unikátní dar, že umí hrát pohledem a tak skvěle navozená, stupňující se atmosféra neodvratitelné pohromy. Finále je exploze emocí, která bravurně kontrastuje syrovému, čistě fyzickému začátku. Málo znamý film, přesto však prvotřídní záležitost, takový ten xtý zapadlý klenot. Instinkt je však rozmáchlejší, vulgárnější, dravější a ještě o trochu lepší. (27.05.2016)