Malé ženy

(1001) Panebože. Nenávidím to. Nenávidím Emmu Watson za to, jak hraje, nenávidím Gretu Gerwig za to, jak si představuje "rebelství", nenávidím Florence Pugh z důvodů, které zatím neumím pojmenovat (ale asi to bude to, že se do té role buďto vůbec nehodí a nebo mi ta postava přijde příšerně neobratně adaptovaná, neboť ve Slunovratu jsem ji milovala), nenávidím barevnou paletu kostýmů a výpravy obecně a potom ještě extra nenávidím tu jásavou hudbu Alexandra Desplata. Když se ale trochu uklidním a přestanu se zmítat ovládána emocemi, tak velmi upřímně nechápu, o čem ten film vlastně měl být, respektive o co Gretě šlo. Tím, že na přeskáčku pendluje mezi různými časovými rovinami, divákovi znemožňuje vytvořit si k postavám vztah a vůbec si uvědomit, co se s nimi děje, zvlášť když nikdo zjevně nestárne a nijak se nemění. Není to tudíž upřímně vyprávěný příběh několika "malých žen". Ale není to ani reflexivní "komentovaný" pohled na historickou realitu autorky píšící svůj příběh a nakladatele vnucujícího jí změny pro uspokojení konvencí a čtenářského očekávání, protože tenhle moment se tam objevuje jenom v krátké sekvenci pronásledování profesora na nádraží. Politického kontextu se nám taky moc nedostane a politicko-sociální smýšlení Marchových hraje roli jenom v několika epizodických chviličkách. Výsledek mi tedy prostě přijde strašně lopotný, neohrabaný, nehotový a nepropracovaný. Laurieho láska k Jo je například přítomna jenom proto, že to tak bylo v knize, ale nemám vůbec dojem, že by se film někdy zastavil a byl dost intimní a tichý na to, aby nám ukázal, že mezi nimi (alespoň z jeho strany) nějaké pouto vzniká. To už víc prostoru dostalo budování vztahu mezi Beth a dědečkem Laurencem. A vůbec je to celé hodně hlasité a ukřičené. Nezanechalo to tudíž ve mně žádné pozitivní pocity a prostě nechápu, co to mělo být, nejde tam o příběh, není to komentář, nepřijde mi to prostě hodno toho pozdvižení, co to vyvolalo. (14.11.2020)

Greta Gerwigová nikdy nebyla nijak výrazná herečka, ale jako režisérka si říká o pozornost hodně výrazně. Lady Bird jsem před dvěma lety bohužel neviděl, ale tohle je vypravěčsky zcela sebevědomá adaptace klasického románu. Filmová verze z roku 1994 byla hodně povedená, ale o čtvrt století poté přišla ještě lepší. Samozřejmě je to do značné míry zásluhou dokonalé herecké sestavy, ve které jsem nezaznamenal žádný slabší článek, ale pořád mi připadá, že rozdíl k lepšímu je v kolonkách scénář a režie. Přitom stačil jediný titulek „sedm let předtím“ a další skoky v čase už působily naprosto plynule a samozřejmě. Klobouk dolů! (02.02.2020)

Narovinu říkám, že jsem čekala film, který mi možná změní život. Ale přestože to pro mě byla hezká podívaná a holky mi byly sympatické, nestalo se tak. O hereckých výkonech není třeba debatovat, ty jsou tak přirozené a přesvědčivé, že jsem úplně zapomněla na všechny předešlé role hereček a na chvíli jsem je viděla jenom jako Malé ženy. O něco méně dokonalejší byl podle mě scénář. Dělalo mi problém orientovat se v čase, a tak jsem to po nějaké době vzdala a spíše než příběh jsem si užívala pozorování atmosféry, kostýmů a prostě toho ženského světa, když do něj zasahuje mužský element o něco méně, než jsme zvyklé. (26.12.2021)

Svěží, hravé, místy až extrémně konverzační, ale improvizačně výborně zahrané. Casting zvolený na jedničku (Ronan, Watson, Pugh). Těžko říct jak je to věrné předloze, potažmo původnímu filmu, ale současné nároky historické konverzačky s rodinnými hodnotami a ingrediencemi v podobě vztahů a životních zlomů/rozhodování, to splňuje velmi obstojně. Větši potíž snad může být jen s flashbacky, které tam režisérka sází vcelku nešetrně k divákovi. Trvá to chvilku, než se člověk zorientuje. (07.06.2020)

Malé ženy z roku 1994 patria medzi veľmi obľúbené filmy mojich teen rokov a tak mi nejakú dobu trvalo, kým som bol schopný akceptovať, že tieto úlohy hrajú zrazu iné herečky. Nakoniec som ale zhruba v polovici na tieto retro myšlienky pozabudol a užil si túto výbornú adaptáciu plnými dúškami. Teraz už len zostáva otázka, či si budem film Grety Gerwig tiež tak rád pripomínať aj počas televíznych repríz v priebehu ďalších desaťročí, tak ako v spomínanom prvom prípade. Do plného hodnotenia veľa nechýbalo, možno je potrebná druhá projekcia, prípadne až tá televízna premiéra, kde si viac zoradím časovú súslednosť a motiváciu Gerwigovej puzzle systému. (28.01.2020)