Tenká červená čiara

"Jsi osamělý? Jenom mezi lidmi." . . . . . Válečné filmy jsou přesně to, čemu se vyhýbám. Tohle je překvapivě dobré. Červenou linií, která se táhne celým filmem je hlavní potížista, který má citlivou duši a nevojenské myšlení. K brutální scénám jsou do protiváhy kladeny záběry přírody. Velmi jemná citlivá muzika. (10.06.2014)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jenže film plný nudných filozofujících keců, kterým jsem za mák nevěřil. Ještěže vlastní válečná akce byla moc dobře natočená, Malickův film to však v mých očích nezachránilo. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=LCmlOhsIwBk (09.08.2011)

Podle mého názoru se jedná bez diskuzí o mnohem povedenější dílo než přeceňovaný film Zachraňte vojína Ryana. Vynikající napínavý děj, skvělí herci, totální válečná atmosféra, zkrátka vše, co lze od válečného filmu očekávat. A navíc - tenhle film měl skutečně myšlenku, v Ryanovi šlo jen a jen o čistočistý kalkul (útok na divákovy city), byť mu samozřejmě nelze upřít rovněž vysokou kvalitu. (09.03.2003)

Film, který se spíše prožívá, než sleduje. Zpočátku atmosféra navozená kamerou snímajícím dění v "panenské přírodě" jakoby mimochodem a nádhernou sugestivní hudbou vyvolává pocity uvolnění, postupně se začíná vkrádat pocitnapětí. Jak se vojáci přesunou na Guadalcanal, víme, že budeme svědky čehosi hrůzného. A pak přijdou na řadu brutální válečné scény komentované vnitřními hlasy vojáků střídají se s pohledy na přírodu a flashbacky ze zázemí. Dojmy z filmu jsou značně hluboké a 5 nedávám jen proto, že přece jen mé prožívání je trochu jiné, než jaké tento film žádá, a že pohledy do nitra a vnitřní monology mi nepřišly nijak zvlášť hluboké. I tak se podle mě jedná o jeden z emočně nejsilnějších filmových zážitků. Scéna, kdy hraje skladba Journey to the Line je jednou z emočně nejsilnějších a nejlépe zrežírovaných scén filmových dějin. (08.06.2006)

Terrence Malick je nenapravitelný poeta. Proto jsem ani v nejmenším nepředpokládal, že by mě výrazněji zaujal. Avšak stalo se, Tenká červená linie s přehledem překonala vše, co jsem dosud s válečnou tématikou viděl. Čím to? Inu, udělejme sumář. Co zaujme nejdříve, je vizuální stránka, které z pozice zapáleného filmového fanouška nelze nic vytknout. Herecké obsazení nejenže si říká o přízvisko hvězdné co do jmen, tak rovněž i co se samotných výkonů týká. Přehršel známých osobností mi, na rozdíl od mnohých kolegů, nevadil, stejně jako stopáž. Ta je zabijácká, přiznávám. Vzhledem k tomu, že v ní jde v podstatě jen o dobytí jednoho kopce na louce, se může 170 minut jevit jako zbytečné mrhání divákovým časem. To by ovšem metráž nesměla obsahovat prvky, které shledávám v konečném vyúčtování za další obrovské přednosti. A těmi jsou Malickova typická poetická intermezza s hlubokými myšlenkami vystihujícími podstatu a (ne) smysl války jako takové. Za doprovodu hudby Hanse Zimmera se tak z Tenké červené linie stává dokonalý válečný epos, jehož hloubka je mnohonásobně větší, než hloubka střelné rány v těle vojáka. (24.07.2011)