Císařův slavík

Víte, proč to televize nedávají? Protože na tohle se prostě nedá dívat. Sice čest panu Trnkovi za jeho celoživotní dílo. Ve své době to byl filmař pár excelánc, ale dneska je jiná doba a ty jeho filmy fakt nudí. Císař a slavík je toho jasným důkazem. Dokud to bylo hrané, tak to ještě šlo, ale jak ožily loutky na plátně, tak to bylo nekoukatelný horor. A vy tady píšete, jaký je to národní filmový klenot. [477. hodnocení, 14. komentář, 85%, 639. nejlepší film] (19.05.2020)

Jedna z nejpůsobivějších Andersenových pohádek natočená Jiřím Trnkou, který si s tímto autorem rozumněl (jeho knižní ilustrace, kde černá korunovaná Smrt šátrá svou vyzáblou rukou po příkrývce pod níž se krčí císař, byla v dětství mým velkým hororovým zážitkem). Pohádka pojatá jako chlapcův horečnatý sen, kde v přítomnosti Smrti žádné technické hračky nepomohou a nepřinesou naději a úlevu. Jen mne prudí, že na netu našinec narazí na japonskou stránku, kde lze koupit sebrané Trnkovy filmy, kdežto u nás prd...... (14.02.2010)

Císařův slavík. Nejdříve, na základě několika zdejších recenzí, si dovolím odbočku. Prvotním úkolem televize, a o komerčních to platí stoprocentně, je prodej zboží. Je smutné, když se reklama považuje za vrchol umění, ta je z pochopitelných důvodů obklopena obsahem, který nesmí nutit k příliš hlubokému zamyšlení, a ani nemůže přinášet nitru znejistění, pochybnosti. Komercialismus dovršil destrukci nadšeného přístupu k Umění, zničil skutečné účasti při uměleckém představení. Lidé přicházejí více v honbě za senzací, a ne z ochoty vyzkoušet si život jako Umění a přese Umění. Vztah s publikem je zpřetrhán, umělec navíc přestal sám sebe považovat za dárce duchovní stravy, nepokouší se už formovat lidského ducha, neshromažďuje kolem svého díla to pravé publikum, ale začal prodávat zboží. Výjimky se najdou, a proto bývají zavrhováni, vysmíváni, osamoceni, a často se komerčnímu úspěchu s trpkostí přizpůsobují. Jiří Trnka žil naštěstí v jiné době, poválečný čas trpěl v jistém ohledu nadšením a následná totalitní doba měla svá specifika. Císařův slavík Jiřího Trnky je poměrně výstižnou adaptací pohádky Hanse Christiana Andersena, navíc ji dokázal dostat do moderní doby, k jejím pocitům a potřebám. Zde dostávají smysl termíny jako je zlatá klec, zakazující zákony, svoboda, kreativita, vězení, prožitek. Umělecká originalita versus mechanické (a pro většinu císařského dvora proto srozumitelné) opakování, jež je bez vyvolávání emocí. Trnkův výtvarný svéráz je podmanivý, umí si udržet i přes závažnost vzletný nadhled. Přizpůsobení příběhu dětem je vskutku obdivuhodné, Miloš Makovec dirigoval Jaromíra Sobotu s Helenou Patočkovou, Václav Trojan hudbu a virtuóz Ivan Kavaciuk houslová sóla. Trnkův Císařův slavík je veskrze jedinečným poetickým filmovým dílem, v němž je nepřeberně asociací a alegorií. Vždyť vítězem je život a otevřená mysl. (03.07.2021)

Vy jste se museli prostě zbláznit. Císař a slavík je jedna z nejhorších Andersenových pohádek. Je nudná, divná a tolik opěvovaných poučení zase nepřináší. Co se týče samotného loutkového filmu, tak ten je dnes již téměř "nekoukatelný". Prastará loutková adaptace hrozné pohádky. Jestli ji Karlos80 považuje za národní filmový klenot, pak mu muselo dočista hrábnout. (22.12.2015)

Na snímku je co obdivovat : zvážení svobody a zlaté klece, z určitého pohledu vlastně přírody a kultury (stále záslužnější ve věku, kdy na ose od živého zpěváka přes gramodesky a cédéčka k rozmanitým zkratkám po síti dochází k postupnému odosobňování/odhmotňování hudby)... trnkovský šerosvit... kroky vstříc výtvarnému projevu cizokrajných kultur ... a nesmím zapomenout na Smrt, věnující se - s hravým odkazem na Candida ?? - své zahrádce ! (I mě stejně jako FRAGREho v dětství zmíněný obrázek zasáhl.) Trnka je obrem v českém umění i světovém animovaném filmu, podle mého názoru však neudělal dobře, když příběh nafoukl do celovečerních rozměrů, a navíc jej vsadil do rámce, z jehož třeskuté "aktuálnosti" by se autor malé básně v próze "Hračka chudiny" pravděpodobně osypal. (06.07.2015)