Pani Brownová

Nevšední vztah dvou historických osobností se podařilo velice střídmě převést do filmu, byť ani historické rekvizity nezůstaly ošizeny. Oba hlavní protagonisté předvádějí kreace, které samy o sobě udrží film v nadprůměrné kvalitě; zvláště na Judi Dench je možné se dívat i bez ohledu na to, kam směřuje zbytek příběhu. (28.10.2005)

----- "Bůh ochraňuj královnu !" ----- Myslím, že pan Brown se rozhodl, že Boha zastoupí. Ne že by snad chtěl zpochybňovat Boží moc a Boží vůli, jenomže takový Bůh, jakkoli vševědoucí a vševidoucí, má na svých bedrech péči o celé stádo svých více či méně problematických oveček, kdežto pan Brown měl jenom svou královnu - tudíž jí mohl věnovat veškerou svou pozornost. A vedl si dobře, neboť ke svému poslání přistupoval nadmíru svědomitě, vědom si své zodpovědnosti. Kromě toho je třeba připomenout, že i královny potřebují oddané a nezištné přátele ... možná o to víc, že jsou královnami. Její a jeho příběh je střídmý, zdrženlivý - i laskavý, naplněný porozuměním, které nepotřebuje velkých slov. P.S.: Oba byli tvrdohlaví a oba měli své vrtochy - svým způsobem si byli velice podobní, i když jejich úlohy v bezohledném světě byly diametrálně odlišné. (19.09.2014)

Film Paní Brownová mě doslova zlákal v programu a říkala jsem si, že pokud nebudu mít nic lepšího na práci, podívám se. Navíc se ve filmu objevila i moje oblíbená Judi Dench, takže prakticky nebylo proč váhat. Film má mimo jiné i další aspekty, které mě na filmech prostě baví. Třeba "podle skutečné události" (nebo je tam aspoň inspirace), líbí se mi taková ta ne laciná romantika z viktoriánské Anglie (něco jako Jane Austenová), líbí se mi i ta jejich krajina... To všechno tady je. Plus hezká hudba a výborná Judi Dench. Ta si ale film ukradla pro sebe a zastínila tak samotného pana Browna, od kterého se asi očekávalo ještě trochu více... Nehnulo to mým srdcem tak, jako to některé filmy dokázaly, ale byl to příjemný a nenucený snímek, který mě bavil. (05.05.2013)

Protože královně zemřel manžel, tak už tři roky nic nedělá (ona, ne on), holt aristokracii ten čas ubíhá jinak. Pak si vzpomene povolat k sobě horala, jenž se staral právě o jejího muže a který brzy pochopí, co je pro královnu dobré. Horal je drsný, nespoutaný, přímý a bodrý, ale taky má sako a ví, co je to tautologie (jen neví, že se má ven teple obléct). Asi se rozvíjí drama hrdosti a pokory, oběti a přátelství, mravní povinnosti a povinné morálky, ale projevuje se to jednoduše tak, že pan Brown se začne na panství roztahovat a všechny srát. Školník Willie je větší sympaťák. (09.07.2009)

Bohužel "klasický výpravný film o šlechticích". Nedávno jsem viděl Vévodkyni a toto bylo ve své podstatě naprosto totéž. V takových filmech se mi vždy líbí výprava, pocity, které ve mně kolují, herecké výkony i děj, ale chybí mi tah na branku, něco, co si prostě zapamatuju. Bohužel to nebylo ani ve Vévodkyni, ani zde. Režiséři se to snad takhle učí ve škole nebo co. Škoda. (04.03.2010)