Jelenica

Je to sice prozatím můj třetí hodnocenej film od Quentina Dupieuxe co jsem viděl ale už po tom prvním mi bylo jasný, že jeho styl a filmy nebudou pro běžný filmový konzumenty. Mě jeho styl a jeho filmy evidentně sedí. Třetí film a třetí trefa do černýho...PŘÍSAHÁM, ŽE PO ZBYTEK, ŽIVOTA NEBUDU NOSIT BUNDU... já jsem se fakt neskutečně bavil. Ti co mají Dupieuxovu tvorbu rádi by zklamáni být neměli, ti co jí rádi nemají tak ať se nedívají(proč taky) a ti co jí neznají ať to zkusí a posoudí sami. Ale jak už jsem psal není to pro každýho. Za mě hodně silný 4hvězdy(skoro5). (04.06.2023)

„Juste cool?!“ Krátká, jednoduchá, ale taky třeskutě vtipná a hravě ujetá komedie, v níž odvázaný chameleon Jean Dujardin hraje psychicky nemocného chlápka jménem Georges, jenž je doslova posedlý svou novou bundou z jelenice. A díky ní má zabijácký styl. Nechci prozrazovat nic o ději, je totiž vyloženě zábavné sledovat, jak neustále bizarnějším a bizarnějším směrem se film s ubíhajícími minutami ubírá. Pokud přijmete fakt, že se Jelenice zřejmě odehrává ve světě, kde drastické činy nemají tak úplně nějaké důsledky, budete se skvěle bavit. Klidně to mohlo být ještě o jeden akt delší. [Sitges 2019] (16.10.2019)

Krize středního věku v groteskní historce o bundě, která dělá z lidí magory. Příběhově sice přímočaré, ale o to efektivnější ve stupňování absurdní atmosféry světa, který vypadá reálně, ale z reality je zároveň něčím drasticky vykloubenej. Vybledlé podzimní barvy sedí filmu stejně dokonale jako Jeanu Dujardinovi ona titulní bunda. Quentina Dupieuxe si zapisuju mezi oblíbence jako autorského tvůrce originálně hravých filmů, které dokážou stejnou měrou uspokojit jak zaryté cinefily, tak běžnější diváky (což mi můžou potrvdit kámoši, které jsem na projekci vytáhnul, čeeest borci).10/10 (11.11.2021)

Zatím nejslabší Dupieux. Nebylo to dostatečně absurdní. Není tu trhlej celej svět, jak třeba ve Steaku nebo Rubber, ale hlavní postavě jenom mírně hrábne z rozchodu, zatímco všichni a všechno okolo jsou úpně normální, což mně i s jelením style malade na 77 minutovej film přijde trochu málo. (18.09.2021)

Georges si jako náplast na rozchod s manželkou koupí na inzerát jelenicovou bundu za několik tisíc € a navrch dostane digitální kameru. Georges pak chodí po zapadlé horské vesnici a pyšní se svou novou bundou. Tu tak miluje, že si jí začne natáčet, dokonce s ní muví a bunda mu při vhodné příležitosti sdělí, že její sen je být jedinou bundou na světě. Vzniká plán jak bez peněz, za pomoci místní mladé barmanky / střihačky, zajistit, aby nikdo jiný nikdy nenosil bundu a Georgesova buda se stala tou jedinou vyvolenou, když mu manželka zablokovala bankovní účet. Tak jako hlavní postava pracuje se starou kamerou, tak samotný obraz kombinuje barevné schéma starších Dupieuxových filmů s občasným rozostřením navrch. Celý film stojí víceméně na Dujardinově schopnosti zahrát člověka, o jehož minulosti se divák nedozví téměř nic, a který ztrácí kontakt s realitou a udělá cokoli pro naplnění svého iracionálního snu. Budete se bavit pokud přijmete koncept filmu, který je postaveny na nepřemýšlení o realistických následcích chování hlavního hrdiny - čili ať si Georges dělá co chce. Následný "úklid" není součástí komediální pointy filmu, tak si s ním nelamte hlavu. [Rakkautta&Anarkiaa] (21.09.2019)