Kreutzerova sonáta

Doplňuji si filmové vzdělání, protože Machatého, jež byl ve své době světovým pojmem (a je jím ve světě prakticky dodnes), není možné ignorovat. Viděla jsem jeho Erotikon, který, a nemůžu se vyvarovat srovnání, byl prostě lepší než Kreutzerova sonáta. Ovšem nelituju času stráveného s tímto filmem. Machatý si vypůjčil Tolstého novelu a zasadil ji do modernějšího prostředí, vybral si ke spolupráci nepříliš známé herce a schopného kameramana Hellera, umně pracuje s motivem nevěry, erotickým dusnem i mizanscénou, rozpracovává filmový jazyk, je netypický a nekonvenční. A k tomu všemu posunul význam literární látky. (04.05.2013)

Gustav Machatý měl cit pro filmařinu už ze začátku své tvorby, takže je tu dost zajímavých nápadů, na svou dobu v české kinematografii poměrně neotřelých (např. detaily a velké celky) a jsou tu také solidní herecké výkony a v závěru i vyloženě hororová scéna (opět, v kontextu doby). Nebudu tu ale nic předstírat a přiznám, že jinak mě to moc nebavilo. Tehdy sice filmy měly jiné tempo než dnes, ale tohle buď zestárlo, nebo to muselo být krapet rozvleklé už ve své době, jelikož tu ten jednoduchý příběh nemá tolik co nabídnout, aby tu hodinu vůbec utáhl. A docela mě to zarazilo, protože jen o tři roky mladší Erotikon je naopak svižný a má stále co nabídnout. Ale třeba jsem zklamaný jen proto, že Erotikon je jeden z mých nejoblíbenějších němých filmů vůbec a já čekal podobnou dokonalost. Co se dá dělat, člověk nemá mít přehnaná očekávání a Machatý se k něčemu tak krásnému jako Erotikon musel nějak propracovat. 3* (10.10.2023)

Když se Gustav Machatý vracel ze svého hollywoodského angažmá zpět do Československa plný energie a tvůrčích nápadů, nikdo ještě netušil, že tento muž se bude zanedlouho vracet do Spojených států jako celosvětově uznávaný režisér. Jeho první filmový debut z roku 1919 byl zapomenut a tak se Machatý s čistým štítem pustil do svého prvního regulérního projektu. Stejnojmenná novela Lva Nikolajeviče Tolstého získala příjemnou změnu v prostředí a divák s neskrývaným potěšením vítá atmosféru dvacátých let, ve které nechybí zářivé bary s divokou hudbou, elegantní automobily a apartní oděvy. Celé drama vyústí v neodvratnou tragédii, která je zároveň varovným mementem pro budoucí následovníky. Jan W. Speerger v roli žárlivostí pološíleného Pozdnyševa podává vrcholný výkon, který báječně spoluvytváří půvabná rakouská herečka Eva Byronová. SONÁTA pak otevřela Machatému brány do filmového světa doma i v zahraničí a v jeho kariéře znamenala rozhodný okamžik. Téma nevěry a lásky Machatého vždy magicky přitahovalo a na tomto jednoduchém, ale ve své prostotě silně vzrušujícím protikladu vystavěl svůj úspěch. (27.08.2009)

První z Machatého zdrcujících vztahových dramat - vlastně mu na působivostí ubírá jen doba vzniku, první část se odehrává hlavně v celcích, pak konečně přichází Machatého důrwaz na detaily a herecké tváře, i když Byronová opravdu není Ita Rina, takže se hlubší ztotožnění nekoná. Zajímavé jsou i moderní výtvarné dekorace, které vytvářejí zajímavou atmosféru i pokus o napínavou paralelní montáž. (18.12.2009)

Machatého návrat do českého filmu po jeho prvním pobytu v Hollywoodu se vepsal do historie domácího němého filmu nebývalou intenzitou. Po filmech z roku 1919, ze kterých je dnes nejznámější Dáma s malou nožkou jakožto debut Anny Ondrákové, se nám autor představil poprvé jako dirigent vášnivých melodramat velkého stylu. Ostatně tento žánr se mu stal osudným stejně jako charakteristickým. Machatý se upsal svému motivu a častokráte sebou stáhl i své hlavní představitelky. Rakušanka Eva Byronová byla první z nich, po té přišla na řadu Slovinka Ita Rina, Češka Magda Maděrová a další Rakušanky Hedy Kiesler a Maria Ray. Mimořádná je také možnost shlédnout ve velké dramatické roli Jana W. Speergera, velikána českého filmu, nebo Máňu Ženíškovou, která v těch letech strmě stoupala na pomyslný vrchol vlastní kariéry. (21.02.2009)