Réžia:
Josef MachKamera:
Julius VegrichtHudba:
Ludvík PodéšťHrajú:
Miroslav Zounar, Milena Dvorská, Martin Ťapák, Valentina Thielová, Jaroslav Mareš, Antonín Šůra, Ivan Klička, Jan Sedliský, František Vicena, Gustav Nezval, Oldřich Vykypěl, Bohumil Švarc st. (viac)Obsahy(1)
Obsluha děla při přesunu z výcvikového prostoru odveze do nemocnice malého chlapce s akutním zánětem slepého střeva. Mezi mladým poručíkem a tanečnicí z vojenského uměleckého souboru vzniká vážnější citové pouto... Koncem 50. let se chodilo do kina i na takovéto příběhy. Snímek měl nadprůměrnou návštěvnost. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (31)
Československá komedie odehrávající se v na vojně v dělostřeleckém oddílu, kam přijíždí se svým představením dívčí taneční soubor. Hlavní postavu filmu představuje mladý poručík Karel Horák v podání M. Zounara a jemu podřízená skupina vojáků ve složení řidič M. Ťapák, A. Šůra, F. Vicena a primitivní posměváček, lenoch a kverulant J. Mareš. V první části se divák seznamuje s prostředím ve vojenském prostoru a také neopětovaný Horákův pokus o sblížení s půvabnou tanečnicí V. Thielovou. Poté, co velitel brigády, plukovník G. Nezval vydá rozkaz Horákovu oddílu k převozu děla do Prahy, začíná druhá část, jež nabízí o poznání více dramatických momentů. Jako pasažér vojenského transportu se veze tanečnice s poraněnou nohou M. Dvorská, s níž zažije M. Zounar ten pravý milostný románek. Předtím však musí provést závažné rozhodnutí, zda pokračovat podle rozkazu s dělem do hlavního města, či porušit rozkaz a na naléhání náhodného kolemjdoucího otce převést jeho syna se zánětem slepého střeva do nemocnice. Poručík původně o pomoci chlapci nechce ani slyšet, avšak vzhledem k nevoli, kterou jeho rozhodnutí vzbudilo u posádky a zřejmě neklidnému vlastnímu svědomí, chlapci nakonec pomůže. Na cestě do nemocnice neuváženě zvolí zkratku přes les, kde na ně čeká dřevěný most, přes který je průjezd s těžkou vojenskou technikou nemožný. Mnohažánrový dějově dobře vyvážený snímek, v němž mají komediální i dramatické prvky své místo, mě příjemně překvapil. Líbí se mi apolitické pojetí filmu, různorodé projevy jednotlivých vojínů i jakýsi pokus o socialistické road-movie, a proto uděluji snímku J. Macha nadprůměrné hodnocení. ()
Naivní příběh, těžkopádné provedení, zato s neuvěřitelným nadšením. ()
Hodně naivní filmová agitka, tentokrát z prostředí neuvěřitelně zidealizované armády konce 50. let. Nicméně věřím, že návštěvnost to mělo ve své době vysokou, protože jedno ženské oko tenkrát v kině při promítání určitě nezůstalo suché. I dnes se točí dobře vypočítané blbosti na divácký efekt, akorát na jiná témata a jinak. I když dramatická scéna přejezdu nákladní Tatry 111 přes ztrouchnivělý dřevěný most byla i na dnešní poměry naprosto dokonale napínavě vyšponovaná, čemuž přispěl i nesmírně sugestivní hudební doprovod. Tato scéna by si sama o sobě zasloužila i pět hvězdiček, to bylo filmové řemeslo par excellence, Ovšem to by si jeden musel zcela odmyslet všechno ostatní. Tak za ni aspoň ty dvě hvězdy pro celý film. ()
Dlouhou dobu je to spíše průměr, ale pak se to velmi slušně rozjede. Závěr je vynikající, scéna přejíždění chatrného dřevěného mostu s nákladním autem patří ke špičkovým okamžikům naší kinematografie. ()
No myslím, že jsem značně tolerantní, ale jak se dostalo dělo přes most....nevím, nevím !!!! ()
Příjemné překvapení. Film mě chytil hned od začátku, kdy se rozběhl jako komedie, aby pak trochu zvážněl a přidal i kapku toho napětí. Příjemné herecké kreace, dobrá režie a velmi, velmi slušné, přirozené dialogy. Oddychové kino jak má být. Kvůli slabému hodnocení trochu přihodím. V rámci žánru za 3,5. ()
Takový průměr na jedno zhlédnutí, číší z toho ještě budovatelská nálada a trochu agitace, popravdě mne to až tak nezaujalo a ani Zounar s Dvorskou na tom nic nezmění, scénář je slabší. Hodnocení: 50 % ()
Film mého dětství, který jsem si v 70. letech často užíval v "domácím kině" na šestnáctce. I když tehdy mě z celé stopáže bavil akorát ten přejezd mostu. S odstupem doby (naposled viděno včera a předtím loni) přetrvává pocit obstojně splněného zadání, velmi dobře natočené zmíněné "thrillerové" scény a lehce otravného, přehrávajícího Mareše. Co mě ale včera po tolika letech šokovalo, byl kratší hudební motiv ve druhé polovině filmu, který mi velmi, velmi připomněl úvodní titulkovou melodii mého uctívaného skladatele Ennia Moriconeho z jeho Osmi hrozných!!! Natočených o téměř 60 let později!!! Kdo jste tam našli rozdílný základ, hoďte kamenem... Jinak mi prosím hoďte své postřehy k této záležitosti do diskuse. ()
Pro chlapy, kteří byli v té době na vojně a nedejbože u dělostřelců, jako byl třeba můj tatínek, to musel být ohromný zážitek. Pro nás mladší už méně, ale dívat se na to dalo. Moc se od té doby změnilo. Život vojenský a ten civilní ještě více. ()
Začátek klouzal po cukrové vatě. Platonické zamilování jednoho z protagonistů. Frajírek a nevýrazný lapiduch. Nicméně kulturní vložka pro armádu ve výcvikovém prostoru pouští do děje Milenu Dvorskou, s kouzelně přirozeným projevem, který vyčnívá nad ostatní. Oku lahodí záběry jízdy tatrovky s dělem snímanou krajinou. Dějová zápletka s nemocným dítětem a přetrhanými telefonními dráty je v oblasti reálné, ale pokračování je naopak pohádkové. Neumím si představit, jak zůstává v lese kanón. Most, který málem spadne a jeho přejezd připomíná pasáže z filmu Mzda strachu, není jistě k přejíždění cestou zpět k dělu. Ale to ve filmu, jinak docela podrobně popisném, chybí. Každopádně náměty z vojny silně Procházku ovlivňují. Je dobře, že ty následující nesou nesrovnatelnou kvalitu. Proto dvě hvězdy. ()
Nemohu jinak, ale já byl na vojně za komančů a nesnáším takové kydy jako "Fanda má rád vesnici, koně, Maťko má rád motory a já mám rád vojnu. Každý má něco rád." "Až budeš velký, tak po světě už kanonýři jezdit nebudou." "Jožo pusť rádio. Není válka?" Tomuto propagačnímu paskvilu prostě musím dát odpad. Není divu, že to stvořil Josef Mach, tvůrce Akce B se scénářem mu sice pomáhal Jan Procházka, který natočil výborné filmy, ale tento patří do odpadu. ()