Svedkovia Putinovi

Nepříliš obsažný předlouhý snímek je zajímavý díky tématu a malému nahlédnutí za oponu. Divák se toho ale stejně moc nedozví. 1) Je současný režim výsledkem Putinova budování osobní moci? Je to vedlejší produkt politiky mocného Ruska, se kterým se nedá nic moc dělat, i když by Putin chtěl, nebo je to důsledek jeho rezignace na vnitropolitický vývoj? Chtěl to takhle ten skromně vystupující vítěz prezidentské volby v roce 2000 anebo nechtěl?_____ 2) Problém je v tom, že režisér předem věděl, co chce říci a cílevědomě vybíral záběry a dialogy, které se mu hodily. Všechny materiály použité ve filmu ukazují jednoznačně na výsledek. Je to tedy opoziční propaganda. Na přesvědčivosti to však snímku neubírá._____ 3) Lehce zmíněné další osudy některých členů Putinova volebního štábu jsou důvodem k zamyšlení. Aniž bych chtěl srovnávat, vyvstává mi na mysli Stalin a složení "jeho" politbyra mezi roky 1927 - 1936._____ 4) I zde, podobně jako ve filmu o Severní Korei, by měl režisér ubrat na materiálu a přidat na střihu - méně opravdu znamená více._____ 5) Abych nezapomněl - příznačné bylo nepříliš vkusné vybavení Jelcinovy domácnosti._____ 6) Ale my se nemusíme o osud Ruska ani světa obávat. Jelcin volil určitě uvážlivě. Он плохого человека не поставит. Сколько перебирал! (Jelcinova žena Naina). (16.06.2019)

Série záběrů z Putinova předvolebního období a prvního volebního období, nic víc, nic míň. Trošku vám to přiblíží Putina jako člověka, ale kontroverze či nějaké šokující informace prostě chybí. Nejsilnější je určitě závěrečný dovětek. A až jednou někdo natočí dokument o okupaci Krymu, likvidování Putinových oponentů a nesvobodě ruského tisku bude to síla a já si na to počkám. (04.06.2019)

Záleží na zorném úhlu pohledu i kvalitě povědomí o ruské identitě. Země, která nikdy nepoznala skutečnou demokracii a která za své úspěchy krvavě platila po celé své takřka dvanáctisetleté dějiny, je už pro svůj euroasijský rozměr jedinečná. Když Masaryk psal svá prvoodbojová memoranda, odhadoval počet obyvatel Ruska na 400 - 500 mil. Na bývalém území SSSR žije zhruba 300 - 320 mil, v historické Rusi XVI. - XVIII. století 150 mil. Populační otázka je ústředním problémem putinské doby; v Rusku - sovětském i demokratickém - zrála již od sedmdesátých let spolu s notorickým alkoholismem. Putin bude jednoho dne vystřídán a zhodnocen. Největší slabinou dokumentu jinak profesionálního a mimořádně zajímavého je rozpor mezi komentářem a mladým dynamickým státníkem. Jsou tak trochu až protikladné obrazy, které naznačují slabiny ne Putinovy, ale autora Manského. (19.03.2024)

Vtírají se otázky, proč Manskij čekal skoro dvacet let s uveřejněním takového materiálu? Podle svých slov předpokládal, že nemoc se časem vyléčí sama, ovšem když se tak nestalo, rozhodl se jednat. Pro nás se každopádně jedná o vhodné načasování, neboť některé paralely s praktikami našeho současného prezidenta jsou do očí bijící. Našince, který se detailně neorientuje v politice Matičky Rusi potěší i Manského komentář, který leccos objasňuje. Na druhou stranu se jedná o dokument, který od začátku své protiputinovské ladění neskrývá, a tak se o nikterak šokující příspěvek k tématu nejedná - přesvědčení na obou stranách spektra se nezmění. Za vidění to však rozhodně stojí. (01.07.2018)

„Dúfam, že sa mi niekedy podarí vrátiť sa k normálnemu životu... a dúfam, že niekedy budem mať nejakú osobnú budúcnosť, že sa budem venovať nejakej inej činnosti a budem žiť ako normálny človek.“ Už len kvôli týmto slovám malo význam urobiť po 20 rokoch tento dokument. „Život monarchu je dosť zložitý... a môžem povedať, že ich osud ma neláka. Niečo také by som nechcel napodobovať. Je to ťažký život, plný obmedzení. Tí ľudia už nepatria sami sebe. To je ich osud. Navždy. V tom zmysle život a osud zvolenej hlavy štátu je podľa mňa lepší, lebo poskytuje možnosť a šancu vykonávať tú najvýznamnejšiu činnosť - službu vlasti -  s maximálnym nasadením – ale zároveň poskytuje možnosť žiť normálny život po skončení pracovných povinností, po ukončení funkčného obdobia. A človek si je stále vedomý, že to obdobie raz skončí a on bude musieť žiť život normálneho človeka. A preto musí jednať tak, aby sa nemusel za predchádzajúce roky hanbiť, aby sa vo svojom novom postavení mohol ľuďom smelo pozrieť do očí. Človek si musí byť vedomý toho, že bude žiť ako normálny občan a všetkému tomu, čo so štátom a spoločnosťou dnes urobí, bude musieť za pár rokov ako radový občan čeliť. A to je dostatočne vážny dôvod pre to, aby sa nad tým zamyslel, než prijme nejaké rozhodnutie a nepodliehal monarchistickým tendenciám, keď to rozhodnutie prijíma." ___ Staré zábery s novým komentárom. Za obvyklých okolností by som bol k takémuto spojeniu nedôverčivý, keby sa nejednalo o uznávaného dokumentaristu Manského a skutočnosti potvrdzované aj inými prameňmi. Premyslená kampaň samozrejme z Putina nerobí nejakého zloducha, iba schopného politika, ale osobná výpoveď človeka, ktorý sa na tvorbe jeho kultu podieľal, má veľa do seba (a ktorý, podobne ako väčšina strojcov Putinovho triumfu, prešla po nejakom čase do opozície alebo zomrela). Sen o skvelom nástupcovi, ktorého si Jeľcin vybral z dvadsiatky zvažovaných kandidátov a potom sa už zariadilo, aby suverénne vyhral, sa začal rozplývať ešte omnoho skôr, než uplynulo prvé volebné obdobie. Nebudem na rozdiel od niektorých tvrdiť, že bolo od začiatku jasné, k čomu Putin smeruje, skôr si myslím, že sa iba prejavil starý známy fakt, že moc - a to hlavne veľká, neobmedzovaná a predlžovaná - korumpuje. A takmer nikdy nedospeje k ničomu dobrému... (25.04.2022)