Mosty času

Na počátku 60. let minulého století, kdy průkopníci cinéma vérité vykročili ve Francii na cestu za novým realismem a kdy v Québecu začínal klíčit přístup direct cinema, zažilo Pobaltí zrod generace dokumentaristů upřednostňujících více romantický pohled na okolní svět. Hloubavá dokumentární esej lotyšské autorky a litevského režiséra, jehož klidný rukopis na stylisticky rozmanitá díla této „pobaltské nové vlny“ dlouhodobě navazuje, s lehkostí opouští mantinely běžného historiografického exkurzu a portrét pozapomenutých filmařů se proměňuje ve výsostně poetické pojednání o ontologii dokumentární tvorby jako takové. Aneb filmová báseň o filmových básnících. (MFF Karlovy Vary)