Joker

Podzim filmových zklamání pro mě bohužel pokračuje. Pokud bych na Jokera koukal jako na comicsový nebo dokonce DC film, musel bych ho považovat za výjimečnou podívanou. Jestliže k němu však chci přistupovat jako k ambicióznějšímu dramatu, které bere téma šílenství, neschopnosti zapadnout do společnosti a lidské krutosti vážně, tak už to taková sláva není. Phoenix je v hlavní roli výtečný, především ve scénách, kdy může řekněme exhibovat. Když je na plátně sám a prostě mu "rupne v bedně". Jakmile má ale být součástí většího příběhu a děje, ukáže se, že film vlastně nemá moc co nabídnout. Veškeré zvraty a překvapení jsou dost banální a celý "pád do šílenství" je vlastně hrozně předvídatelný. Joker skvěle vypadá, má výbornou hudbu a perfektního představitele hlavní role, přesto zůstává až příliš obyčejný a ve své podstatě ne moc zajímavý, protože jen variuje podobné filmy a sází na podobné postupy. Nehledě na fakt, že Joker jako postava je pro mě mnohem zajímavější jako šílenec, jehož šílenství nelze definovat nebo najít jeho kořeny. Alfredovo všeříkající "Some men just want to watch the world burn" z Temného rytíře mi jako sonda do mysli Jokera přijde zajímavější než celý tenhle film. (28.09.2019)

Že je to v Hollywoodu s originalitou scénářů tristní, to víme už dlouho. Ale dosud se to projevovalo hlavně v oblasti popcornové zábavy, kde je už 10 let přemarvelováno a o inteligentní sci-fi skoro nezavadíte. Tento film je ale jiný. Snaží se být něčím víc než comicsovou blbostí, snaží se být seriózním psychologickým dramatem či snad dokonce uměním, ale zůstalo jen u té snahy. Je to comicsová blbost bez akce. Není to popcornová zábava, není to umění, je to... nemám to slovo rád... midcult. Má to sice hezky temnou atmosféru, ale taky stejně ploché a předvídatelné postavy jako normální comicsové filmy. Je to vlastně jako Nolanův Batman, ale bez Batmana a bez akce. Jestli je tohle začátek nějakého nového trendu, kdy stačí odstranit z tuctové comicsové blbosti akční scény a jako mávnutím kouzelného proutku vznikne film, který bude sbírat filmové ceny a vyhrávat festivaly (v porotě MFF v Benátkách asi seděli taky klauni, Zlatý lev pro Jokera je pro mě naprosté WTF), tak asi nad Hollywoodem úplně zlomím hůl. Že comicsy zničily kvalitní popcornovou zábavu, na to už jsem si zvykl, ale jestli zničí i seriózní mainstream, bude to katastrofa. Jakýkoli Oscar pro tento film bude klaunství. Ale při pohledu na 92% koukám, že cílovce stačí fakt málo. Co přijde příště? Sociální drama o Supermanovi pracujícím jako dělník na stavbě a snažícím se vyjít s výplatou? Tomu určitě děti z CSFD dají aspoň 95%. (03.10.2019)

Na jeden z největších hitů roku, jak by mohlo nadšení z Benátek předznamenat, to nakonec asi stačit nebude. I přesto je ale na Jokerovi řada věcí k pořádnému chválení. Co nikoho nepřekvapí, je samozřejmě fantastický Joaquin Phoenix v další ze svých chameleonských kreací. Stačí, aby se zlověstně díval do kamery a nic víc k navození děsivé atmosféry nepotřebujete. To naštěstí Todd Phillips pochopil, takže mu tuhle one-man show nekazí a pouze podbarvuje audiovizuálními hody, jak si hollywoodský spektákl žádá. Samotný příběh samozřejmě zrovna realistický není a psychologické vykreslení je sice jakž takž funkční, ale vcelku banální – chce se říct, že by se Evropa tématu chopila o poznání důsledněji. Výsledek je však vyvážený, řemeslo jde ruku v ruce s atmosférou i lehce sociálním poselstvím, přestože po promakanějších předchůdcích (hlavně Taxikářovi) pokukuje Joker trochu zespoda. Za mě však spokojenost a jedna z nejzajímavějších komiksovek (hehe) za dlouhou dobu. (01.10.2019)

Skutečně není nutné, aby se DC jen tak vzdalo svého Black Labelu. Tahle varianta jejich storytellingu je jednoduše nejlepší. A pokud vám nevadí všechno zas a znovu stavět na té jediné scéně, ve které malý Bruce přijde o rodiče... není o čem. Joaquin Phoenix posledních 20 let nešlápl vedle. A jako takový pokračuje a kraluje. (20.10.2019)

Návrat k Temnému rytíři se vší parádou. Tak brutálně depresivní film jsem sakra dlouho neviděl. Gotham je město, kde by nechtěl žít nikdo. Snad jen komparz, který by platil Ovčáček ze svých peněz. Zároveň je ale skvěle stylizován do nějakých dejme tomu 70. let a vychází ze stejně krásně ponurého New Yorku. Ten oldschool háv je z toho neskutečně cítit a i proto ve spojení s prakticky dokonalým hereckým výkonem Joaquina Phoenixe a neméně skvělou hudbou vytváří naprosto epesní atmosféru, která v podobných filmech sakra dlouho nebyla. Líbí se mi, jak je postava Jokera vystavena tak, že není ani bílá, ani černá. Má svoje pro, proti, mouchy, ale i přednosti a snahy žít v lepším světě…dokud mu vlastně naprosto nehrábne. Joaquin Phoenix se konečně vyřádil tak, aby se mi to líbilo a zároveň byl nadšený. Jeho série divnolidí sice nebere konce, ale Joker je přeci jen pojem, u kterého se ta světlá a temná stránka doslova nabízí. No a i když jsem mu vlastně celý film úplně nefandil, úpěnlivě jsem sledoval, co se bude dít každou další scénou. Některé scény vyjadřující lidské šílenství, zlo nebo anarchii jsou tak z těch nejlepších, co jsem snad kdy viděl. Nebojím se říct, že jde o absolutní filmařinu a zážitek, který ve mně bude dlouho bublat. Jací jsme vlastně jako lidi? Nevychází Joker víceméně jen z toho smutku a zla, co v sobě držíme a snažíme se nevydrápat na povrch, abychom se z toho nezbláznili? (16.10.2019)