Hlava 22

Chvílema parádně a vtipně ujetý, jen aby to vzápětí bylo brutální, drsný, emotivní a šokující. Nezvyklá kombinace, avšak fungující na jedničku - podle mě i líp než v knížce. Ovšem nutno dodat, že tu jsem četl před víc jak deseti lety a tak si z ní pamatuju skoro prd (hlavně scéna s bitkou s kočkou Mladýho Joe (nebo jak se jmenoval) mi uvízla v paměti a ta tu naneštěstí není), takže se radši tomuhle porovnání nakonec vyhnu. (02.06.2019)

Předlohu jsem přečetl těsně před sledováním tohoto seriálu, takže se přirozeně nelze ubránit nějakému srovnání. Že je děj (neděj) trošku jiný to by mi tak nevadilo, ale co bylo horší, tak to nakousnutí charakterů jednotlivých postav. V knize má každý dostatečný prostor, takže když provede, co provede, dává to smysl, věříte tomu. Tady právě ty nakousnuté charaktery dělají jen ty highlighty z předlohy, ale bez toho vývoje. Herecky to bylo v pohodě, hlavní pro mě byla postava Yossariana a Abbott se ho zhostil vynikajícně. Mít to třeba 10 dílů, potenciál by šel využít daleko více. 65%. P.S. Chtělo to více absurdních situací. (09.07.2019)

Poněkud polopatické, ale pěkné. 1) Zatímco Švejk je zábava, Hlava 22 je smutný až tragicky zoufalý příběh. Všichni, kteří prošli vojenskou přípravou či autoritářskými režimy tak nějak vědí, že ač fiktivní, je hluboce pravdivý._____ 2) 33letý Christopher Abbott (hlavní postava ("Yo-Yo" Yossarian) - sbírá sympatie i antipatie v závislosti na scénáři. Vždy je výborný herec a současně velice sexy._____ 3) Dále stojí za zmínku 35letý Austin Stowell (Nately), Daniel David Stewart (obchodník Milo), 28letý Graham Patrick Martin (Orr, který byl již čtyřikrát sestřelen), 41letý Jay Paulson (kaplan), 28letý Pico Alexander (Clevinger) 30letý Jon Rudnitsky (McWatt), 30letý Rafi Gavron (Aarfy), 28letý Gerran Howell (Kid Sampson). 58letý George Cloony si zarežíroval, zaprodukoval i zahrál (dobře) svého scheisskopfáckého šmejda._____ 4) Ve filmu se mi více líbilo obsazení některých rolí (Milo, plukovník a další). Seriál, jak vyplývá z povahy věci, měl více prostoru na vylíčení atmosféry a úspěšně jej využil. Yo-Yo je skvělý._____ 5) Kniha je samozřejmě lepší, jde více do hloubky, postavy jsou plastičtější a uvěřitelnější a především dává prostor čtenářově představivosti, aby si dotvořil, co třeba. Ale seriál není špatný, věru není._____ 6) Koment k zamyšlení: leonidas* (poukazuje na rozdíl mezi humorem a ironií) a Lockeroom**** (vyznění seriálu je odlišné od knihy). (04.09.2019)

Opakováním k novému, anebo přímou trasou ke vždy stejnému? Názorný příklad, naprosto zřejmě unikající autorům: původní knižní logo MaM se v minisérii mění na MM a v tomto rozdílu je obsaženo vše – iluzivní spojka & vytvářela vnitřní diferenci a zdání, že dvě M jsou něco jiného, než jediná osoba Milo Minderbindera, která stojí za vším tím podnikem: měli jsme tu tedy stejnost, který se diferencuje od sebe samé a vytváří něco nového, stále se rozpínající svět ve světě, cirkulární ekonomika od M k M se symbolem & plným zákrutů a kruhovostí času. Oproti tomu MM spojené společnou vertikálou kde jedno M končí tam, kde druhé začíná, odkazuje k jednosměrné vertikále času alias linearitě času a vyprávění, které  je v případě amerických seriálů, netflixových sérií, Apple TV produktů, HBO minisérií a hollywoodských filmů stále jedno a to samé, věčný návrat stále stejného vyprávěcího mustru, vizuálních a narativních klišé a s tím glajchšaltovaných obsahů, které jsou tak v protikladu k tomu nejzákladnějšímu stavebnímu kameni knižní předlohy, že se nedá toto nereflektovat, jelikož se nejedná o změnu legitimní (protože jakýkoliv přepis knihy do filmu se původním čtenářům vždy jeví jako zjednodušení/pokroucení atp., což ale není tento případ u tohoto znásilnění samotné základní struktury vyprávění), ale politickou, ideologickou a Uměleckou s velkým u, proti čemuž je třeba bojovat vždy a všude a všemi prostředky! (10.05.2022)

Prvá časť bola slabšia, no ale potom sa to už rozbehlo. Nádhera, nevedel som, čo skôr obdivovať. Ukážková kamera, bláznivosť mnohých absurdných situácií (keď Hugh Laurie alias Major de Coverley letel do tej Bologne tak som skoro pukol od smiechu), situačný čierny humor, vážne a smutné chvíle, jednotlivé postavičky - ktoré bavili (vrátane tej čo hral Clunyj - to sa mi stalo prvý krát), záverečná dráma - ktorá zasiahne diváka svojou hĺbkou a myšlienkovým presahom.... a mnoho ďalších pozitív. Veľká spokojnosť, môžem len odporučiť. Silný nadpriemer. 85/100 (04.06.2019)