Králiček Jojo

Taika Waititi je filmař, kterého se vyplatí sledovat - za předpokladu, že vám sedí jeho poněkud neuctivý humor založený na ironické nadsázce a osobitý druh poetiky. Na Králíčkovi Jojo je jeho talent ale i limity zřetelně znát. Režisér skvěle volí herce, ze kterých dokáže vydolovat maximum, což platí zejména o dětských představitelích, včetně Romana Griffina Davise. Má vyvinutý smysl pro nadsázku, absurditu a situační komiku. Humorná část snímku funguje o poznání líp než ta, která chce dojímat a vyvolávat katarzi. Takový Kachyňa ale dokázal prodávat tragiku i smích v rámci jednoho stylu, u Waititiho přechody mezi skopičinami a vážnou polohou vyprávění působí překotně a někdy i rušivě. Režisér se nebojí využívat anachronické hudební motivy, a tak jeho hrdiny můžete sledovat ve víru 2. světové války za doprovodu Beatles či Bowieho. Sam Rockwell je jedním z největších sympaťáků, kteří kdy oblékli uniformu wermachtu a jeho ležérního kapitána, který vyměnil frontu za bandu dětí v uniformě Hitlerjugent si pravděpodobně zamilujete. Úspěch Králíčka jojo spočívá v tom, že je zábavný, svižný a vtipný. Mezinárodnímu publiku bude ale především vyhovovat jeho schopnost přinášet jasně formulovaná morální poselství příjemnou formou. Je to typická hollywoodština, která je mnohem krotčí a méně kontroverzní, než by Taika Waititi chtěl. Podobný příběh jste už nejspíš párkrát viděli v poněkud odlišném balení. Osobně mi nesedla poloha, se kterou Waititi ztvárnil Hitlera. Na můj vkus je až moc dětinský a neškodný. Přece jen bych v tom jeho satirickém ztvárnění rád viděl i trochu temnější polohu. Se 75 % celkového dojmu ale přes výše napsané nemám problém. Je to divácký film, který zaboduje i u rodinného publika. Nechce od vás žádné hluboké znalosti historie a po pravdě je raději lepší nad způsobem Waititiho vyprávění moc nehloubat, nebo najdete kazy. (31.01.2020)

Waititiho autorské motivy dospívání, problematických vzorů a snahy napasovat se do společenské role, která člověku vůbec nesedí, zde dosáhly levelu naprosté vypravěčské geniality a filmařské bravury. Film o nacismu a xenofobii, ale i lásce a hrdinech, který je současně hurónsky vtipný, drásavě devastující, ale i plný naděje. Protože často ten největší nepřítel číhá v zrcadle a stačí jen sebrat sílu se mu postavit, i když to může být sakra těžké. Králíček Jojo je čirá filmová dokonalost na všech úrovních a složkách, neposlední v řadě také v castingu. Vedle skvostně vedeného Romana Griffina Davise a "baby Nicka Frosta" Archieho Yatese tu v každé své scéně září Sam Rockwell a Scarlett Johansson podává životní výkon v jedné z nejlépe napsaných ženských figur všech dob. Film roku, jak toho uplynulého, tak bezesporu i toho právě započatého. --- Podrobněji v recenzi a následné debatě pro Reflexe: Film rádia Vltava. (01.01.2020)

Co víc si přát - skvělý (už dá se říct “waititiovský”) humor, velká milá dojímačka, výborně padnoucí dějinný nazi-jugend kontext, regulerní star power do vedlejších rolí a sakra, odzbrojující Bowieho “Heroes” echt německy. Zrovna jsem měl pocit, jak to přestává být prdel, načež ladně přešlo v lidsky působivou story - crowd pleaser a perfekt mix. ♪♫ (14.01.2020)

Na prekvapenie film lepšie funguje v dramatickej rovine, než v komediálnej. Spočiatku sa síce na Hitlerovi, fanatických deťoch a bláznivej židovskej dehumanizácii pobavíte, ale neskôr sa do popredia dostáva vzťah Joja s matkou a Joja s Elsou. Možno menej zábavné, ako som čakal, ale skutočne príjemné a ľudské. P.S. Scartlett Johansson a Sam Rockwell boli super, Thomasin McKenzie veľmi sympatická. P.S.S. FO Hitler! (04.01.2020)

Filmy Taiky Waititiho rozhodně netrpí přemyšleností, což nemyslím ve zlém. Prostě to všechno na člověka háže a co se chytne, to se chytne - a protože to je vtipný a inteligentní tvůrce, tak se vždycky najde dost toho, co se opravdu chytne. Paradoxně právě díky tomu, co se nechytne, působí pak jeho věci tím bezprostředněji a opravdověji - jejich chyby a ne stoprocentní trefy do černého z nich dělají dýchající organismy. Jenže v případě Jojo Rabbita se Waititi pustil na extrémně tenký led, satira tohohle druhu může skončit nejen trapně, ale rovnou neeticky, nezodpovědně a možná i žalovatelně, což si všichni v týmu až moc uvědomují. Je jasné, že nad tímhle scénářem si lámaly hlavu nejspíš desítky lidí pověřených studiem, aby nehrozila žádná nezvládnutelná kontroverze - a to je první krok směřující proti Waititiho silným stránkám. Ten film si na sebe dává moc velký pozor a opakovaně se ujišťuje, aby nemohl být vykládán nevhodně - a na to Waititiho hyperaktivní duch není připravený. Takže tu je sice řada velmi vtipných gagů, bravurní vedení herců (vyzdvihnout se určitě musí perfektní Roman Griffin Davis, ten kluk je obrovský talent) a několik silných okamžiků, ona energie mířící k emocionální katarzi, jakou nabízel Hon na pačlověky, tu ale nedosahuje plné míry. Že poselství je jednoduché, by nevadilo, kdyby bylo emocionálně silné - což bohužel není. Předně proto, že k ničemu jinému film směřovat nemůže ani nesmí. Nedivím se, že pak na někoho bude působit zbytečně - jako že říká něco zcela očividného. A taky mechanicky, epizodicky a tonálně nevyrovnaně - protože takový je, protože každá jedna scéna byla opakovaně ošetřována a pilována, aby se nevymkla, až celek ztratil jasnou linku a vyrovnanost. Výsledek je pro mě pořád dost dobrý i v rámci těchto limitací. Dalo by se to pak ještě posunout na další rovinu a ptát se, proč toto téma vůbec zpracovávat prostřednictvím humoru, když pointa na něm nijak nezávisí a všechny dějové oblouky a smysl jsou zcela vážné. Humor je do tohohle filmu vložený, aniž by k něčemu dalšímu sloužil - dá se asi bavit o nějaké absurditě, ale ta by nakonec byla i v dramatu. Tady jsem ale ochotný přistoupit na vysvětlení, že tu je humor, protože Waititi je komik a chce ho tu mít. Jojo Rabbit je další film v řadě, ke kterému píšu komentář, který vyznívá poměrně negativně i přes vysoké hodnocení - poslední dobou se holt pro mě vyrojilo víc filmů, u kterých se potvrzuje, že aby byl film hodně dobrý, nemusí být dokonalý. Jojo je silný ve svých okamžicích a ztrácí jako celek. Ale i to se dá. 70 % (30.12.2019)