Lost Highway

Lost Highway je zajímavá hra s žánry a pravidly narativní kauzality, která je řízena spíše osvobozenou tvůrčí vůlí než psychologií postav a "pozitivně" popsaným světem, a je tak anti-realistická. Odtud Lynchův umělecký vztah k nevědomí (id), jehož figury (strach, libido, agresivita atd.) se zhmotňují do elementů, které jsou pak samy aktéry příběhu nebo určují jeho vývoj (Lynch mi zde připomíná např. Cronenbergovo The Brood). Tzv. nepochopení Lynche vychází zkrátka z našeho horizontu očekávání, který byl dlouho formován logikou realistického kánonu a který v populární kultuře přežívá dodnes. Logika, stejně jako například u surrealistů, může být, a v tomto případě i je, ovšem někde jinde. A my jen musíme vědět kde. *** a 1/2 (20.12.2008)

Má smysl dávat tomuto působivému audiovizuálnímu "dílu" nějaké bodové hodnocení, když film sám je nejednoznačný v tom nejširším slova smyslu? Můžu nadšeně jásat nad filmem, který nepochopili ani přední filmový kritici? Má smysl pokusit se Lost Highway pochopit? Nebyl někdy pan Lynch ubytován v blázinci??? (05.11.2006)

Sem zmatenej a podobně jako skoro všichni tenhle film moc nepobírám. Ale pohltilo mě to a rád jsem všechny ty psychedelický obrázky mimoděk analyzoval, a ještě radši se v nich dost často potěšeně ztrácel. Soundtrack je epickej, postava Patricie Arquette k opakovanému pomilování a Lynch vypravěč na cracku. Myslím si, že šlo o sub-dimenzionální boj dvou začínajících succubských dvojčat proti uvědomělému paranoidnímu schizofrenikovi... (02.08.2015)

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. (13.07.2009)

Říkal jsem si, že ke 3000. hodnocení doženu nějakou pořádnou kultovku a ručička padla na tohle. A bohužel, podobně jako nedávno MULHOLLAND DR., i tenhle Lynch zůstane mimo mě. Přes jeho unikátní divnosféru, ultrasexy Patriciu Arquette s docela poutavou sadou herců, nebo občasný výbuchy násilí a heavymetalu, to prostě opět není film k jednoznačnýmu pobrání, který mi smrdí samoúčelnou nahodilostí. Pro někoho modla podnětná ke spoustě teorií, já s tím nemám trpělivost, ani nutkání kdy opakovat. A zpátky ke druhý sérii TWIN PEAKS... P.S. vyprávění Henry Rollinse (02.07.2017)