Babička

Lynchův krátký, jaksi experimentální a jeden z prvních filmů. Bylo to takový dost...nafetlý - znám spoustu lepších filmů s obdobnou tematikou (Kybernetická babička od Trnky). A sám Lynch má taky spoustu lepších, třeba i stejně ujetých (Rabbits), takže žádný vysoký hodnocení nebude. Ale už jenom pro takovej ten prvotní náznak atmosféry jeho filmů ty tři hvězdičky dávám. (13.01.2008)

Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem mohl sledovat surrealistický film, který ovšem dával dokonalý smysl. No, rozhodně bych něco takového nečekal zrovna u Lynche. U člověka, kterému se rodí v hlavě podobné myšlenky a nápady bych rozhodně neočekával spokojené dětství. Údajně rodiče Lynche však neznásilňovali a ani nebili, takže těžko říct, za jakých okolností se mu zrodily v hlavě vize pro tento film. Celé to na mě působí trošku dojmem, jako by se jednalo o převyprávěný sen, který se udál, když Lynch experimentoval s nějakou příjemně depresivní drogou. Hodně se mi líbilo, jak dokonale byl Lynch schopný vyprávět formou zdánlivě šílených a nesmyslných animovaných pasážích a jak efektivně dokázal vždy přejít na hranou část. Nicméně, snímek má jen 30 minut, přesto jsem měl pocit, že je nekonečně stereotypní. Ten stejný motiv se naprosto zbytečně opakuje klidně i třikrát. Proč bych měl chtít jako divák vidět třikrát tu stejnou pasáž, kde otec syna bije? Scéna byla dokonale explicitní a podpořena naprosto úžasnými zvuky, které volně přecházely i v jakousi melodii, kterou si klidně troufám nazvat hudbou, že nevidím význam ve zdůrazňování opakováním. Tohle zřejmě mělo za následek, že jsem místy ztrácel pozornost, protože mě zkrátka nebavilo koukat stále na to samé. (Proto dochází mezi manželi po čase ostatně k odcizení a neexistují-li závazky, tak i k rozvodu.) Myšlenka filmu byla zřejmá a docela fajn, jen naprosto neztotožňuji s počínáním chlapce, který nebyl přes své útrapy schopný hledat štěstí na jediném místě, kde může být - v sobě samém. Místo toho si "zasadil babičku", do které vložil všechen zbytek své lásky, ale nefungovalo to. Nicméně, takhle by postupovala většina planety, troufnu si říct, takže to beru. Chlapcův vnitřní svět byl již natolik narušený, že i radost z babičky byla dočasná. Lynch nám zde odprezentoval velice nepříjemnou bezvýchodnou situaci. V době vzniku filmu mu bylo neuvěřitelných 24 let a je pozoruhodné, že už v tomto věku byl myšlenkově docela na výši. Ne tak jako já, ale velice se tomu blížil. Přisuzoval příliš velkou váhu mezilidským vztahům, rodině a ostatním "hloupostem". Trošku mi zde chyběl závěr, kterým by divákům naznačil, že klíč ke štěstí a spokojenosti má každý člověk v sobě a není třeba si proto sázet nějakou "svoji babičku", od které očekáváme, že nám poskytne něco, co již dávno není v nás samotných. Výtvarně velice zajímavý počin, jen jsem měl velký problém s již zmiňovanou stereotypností a závěr bych také určitě doladil, abych hodil divákům záchranné lano s této zdánlivě bezvýchodné situace. Takhle to byl čirá deprese, na které si smlsnou vyloženě jen diváci, kteří zrovna procházejí nějakým těžkým životním obdobím a ve filmu naleznou jakési ztotožnění. Jsem si jistý, že dnešní Lynchova Babička by vypadala podstatně jinak. (05.05.2019)

"Babička" je lynchovský film, který opat prezentuje propojení různých forem, stejně jako se snaží ukázat, že v některých případech prostě není důležité to, co má být vyprávěno, ale to, co při sledování jednotlivých scén vidíme. Film o vykořenění dětí, o tom, že jejich útěk do fantazie je někdy silnější, než vztah ke skutečnosti. Lynch opět nešetří diváka a jde do něj vším, čím chce. Jestli to divák přijme, to už je pouze na něm samotném. Já jsem si zde zajímavé momenty našel. Hlavně "příchod" babičky je lynchovsky temný a skoro až nelidský. (19.02.2014)

Geniálny nápad (chapec si zasadí vlastnú babičku:)) pretavený do ďalšieho surealistického znepokojivo-pochmúrneho dielka, ktoré mi príde najmä po vizálnej stránke ako dokonalejšie pokračovanie Abecedy. Ako sám Lynch o Grandmother vraví: "Bolo to nahustené bez poriadneho skutočného scenára"...Asi ma Lynchovy fanúšikovia "zlynčujú", ale nedalo by sa toto tvrdenie aplikovať aj na také Lost HIghway?:))) (25.07.2006)

Tak tomuhle já říkám opravdu PSYCHO! Mrazivý flashback! Ale i geniální trip! Ať mi nikdo neříká že tohle dělal někdo střízlivý. To je moc i na nějakýho maníka co vyhulí igelitku trávy za den. Tady snad Lynch musel sežrat celej kotlík "houbovýho guláše"! No to opravdu nevím, ale vím že když to shlédnete až do konce, nepochybně si tak minimálně každý druhý bude připadat. Tento film se noří do nejzašší hloubi lidské duše, kde ji provokuje, drásá a mučí! Nemohu říci že se mi toto dílo líbí ale nemohu říci že se mi ani nelíbí! David Lynch je prostě "jiný" stejně jako jeho tvorba! Je to prostě výlet kamsi do lidského nitra a podvědomí který občas sahá až za hranice lidského rozumu a chápání. Oplzlé, kontroverzní, bolestivé, šílené a až ďábelské ale i svým způsobem "geniální"(bohužel!). Můžu jen říct že po shlédnutí tohoto "díla" již nikdy nebudete na svět hledět tak jako dřív! (19.12.2012)