Sloní muž

Další z Lynchových zamyšlení nad tím, že největší zvířata/bestie se potulují někde hluboko v nás. Tentokrát vše předloženo (na Lynche netradiční) nezběsilou formou; o to více však smutnou a burcující. Dojemný příběh o důstojnosti, přátelství, radosti ze života, ale taky hyenismu, nelidskosti, utrpení a citové zvrácenosti. Lynchův opus netrpí žádnými školáckými chybami a je v pravém slova smyslu brilantně natočen. Herecké výkony jsou zdrcující a totálně odzbrojující. Dokonalé vyznění celého snímku je navíc posíleno tím, že je vše předloženo bez zbytečných moralit. Navíc či právě proto: případné divákovy (chápejte: i mé) slzy nejsou Davidem Lynchem z očí násilně tlačeny a ždímány, ale jsou jaksi zcela přirozenou reakcí organismu. Shrnuto a podtrženo: Rozhodně jeden z nejdojemnějších, nejsmutnějších a nejkrásnějších filmů; a to i přesto, že ona krása není patrná navenek, ale je ukryta někde hluboko, hluboko pod námi viděným vzezřením. (05.08.2004)

David Lynch je Bůh .... Tímto bych mohl skončit a každému by bylo jasno proč dávám 5*. Nejdu tu však jen o Lynche, ikdyž o něj jde hlavně. Geniální atmosféra. Práce s černobílou kamerou, která ukazuje vybroušenost Lynchova stylu. Scény, které nikdo jiný než Lynch nedokáže takto naročit. Mezi ně jistě patří již na začátku ukázané pošlapání ženy s slony, díky čemuž tento film získává hlavního hrdinu. Role Anthonyho Hopkinse je silná a on ji zahrává s naprsotou grácií a klidem, ale stěžejní je herectví neherectví Johna Hurta. On převlečený a namaskovaný za Sloního muže je naprostá chodící ... zrůda. Je perfektní, bezchybný a chvíle kdy se objevuje, a jeho hrůznost je pod kusem textilu skryta, vyvolává silné emoce a opovržení. Nemohu uvěřit, že uplinulo již 25let od vzniku tohoto naprosto skvělého filmu. Opovržení, které nám zde Lynch tvrdě předkládá je však nadčasové. Chování lidí se nemění a proto tento film bude šokující ještě hodně let. jedná se zde o nejnormálnější a nejlépe zkousnutelný film mistra mystiky a tajemna Davida Lynche a taky o jeden z jeho nejlěpších filmů.... (26.03.2005)

Na podobné filmy mě moc neužije, a už vůbec ne na Lynchoviny, u kterých se nebojím přiznat, že je absolutně nechápu. Ale tohle je čestná výjimka. Lynch se tentokrát zdržel své obvyklé divnosti (snad až na psycho úvod se slony) a film je velmi prostý a přímočarý, v čemž je jeho obrovská síla. Hned začátek podkreslený melancholickou hudbou, detailní záběr na tvář Anthony Hopkinse, po které kane slza, dlouhé vyhýbání se otevřenému pohledu na Johna Merricka a práce s krátkými pohledy na jeho profil nebo stínohra jeho figury za závěsem dává zatím jen tušit podobu jeho krutého znetvoření. Volba natočit film černobíle se ukázala jako velmi šťastná a propůjčuje filmu nepopsatelnou atmosféru. Doktor a s ním i společnost a divák pozvolna odhalují nitro "sloního muže", kde se zase dokonale předvedl John Hurt. O slzavé okamžiky není nouze, ale tentokrát jsem se výjimečně necítila citově vydíraná. Posledních pár minut od chvíle, kdy se rozezní Barberovy teskné smyčce (ne nadarmo se Adagio for Strings považuje za nejsmutnější kdy složenou skladbu), mě film absolutně pohltil a skončil tak, jak jsem čekala. Smutně a krásně. (16.03.2011)

Scénář: Christopher De Vore, Eric Bergren, David Lynch .. Kdo je větší zrůda? Člověk s normální tváří, ale srdcem obludy nebo dobrosrdečný člověk postižený přírodní anomálií? Jeden z mála komplexních snímků od Lynche, kde má vše hlavu, patu a zejména smysl! (08.06.2006)

Jsem nadšen ! Děkuji, pane Lynchi. Naprosto excelentním způsobem navozená atmosféra, takže se člověk během filmu cítí, jako by v tom 19. století skutečně zrovna pobýval. John Hurt v roli znetvořeného muže opravdu září. Ale i jej zastiňuje Anthony Hopkins coby lékař, jenž se rozhodl onu lidskou zrůdu probádat. Psychologie postav je propracovaná a nikdo ve filmu není jen "do počtu". Zkrátka - nutno vidět. (03.08.2002)