Šepkajúca hviezda

Pastva pre oči. Minimalistické ale s presahmi. Sono sa znovu vybral do Fukušimi a v troskách natočil svoje meditatívne sci-fi. Nie je tu zápletka, je tu len séria pomalých záberov odrážajúcich jednoduchosť. Hlavná postava s tvárou Megumi už nepôsobí sexuálne, ale skôr ako stratený vynález plynúci priestorom. Je tu niekoľko doslova dokonalých scén - scéna na pobreží - scéna na bicykli - scéna v tieňohre. Pričom to pomaly odkrýva premyslené detaily, dotvárajúce svet hlavnej postavy. Šepkanie je tu kľúčové a je tu nádherná práca s hudbou a so zvukom. Je to netradičný Sono, ale o to viac som rád, že takýto film natočil. Ukazuje nám to jeho inú stránku. Citlivejšiu, meditatívnejšiu a v určitom smere aj krásnu. (27.11.2017)

ŠEPTAJÍCÍ HVĚZDA...Ke konci filmu se dozvíme, že jde o Zemi, kde se musí jen šeptat, protože zvuk nad 30 dB zabíjí. Kouzelná meditativní atmosféra černobílých pomalých záběrů (a nádherné práce se zvukem) s robotkou rozvážející zásilky speciální raketou ve tvaru dlouhého domu, přebírají je na zemi starší lidé. Sugestivní pasáž ke konci, kde za jdoucí roznašečkou se v průsvitných scénách pohybují stíny lidí doprovázena hudbou parafrázující staré mistry.....Film, který svým zvláštním naladěním vtáhne. (70%) (24.03.2022)

Kvapkajúci vodovodný kohútik, nočné motýle za krytom lampy a palubný počítač s dizajnom 80-ročného rádia, to všetko v maringotke s tryskovým pohonom. V skutočnom Sci-Fi filme by mi takéto absurdity silne prekážali a autorov by som kvôli nim znosil pod čiernu zem. Ale tu mi neprekážali, pretože toto vôbec nie je Sci-Fi, ale silne ukľudňujúci, ba priam že terapeutický film. Alebo je to akási meditačná pomôcka, ktorá aj veľkého nerváka privedie za 10 minút do hladiny alfa a udrží ho tam celý zvyšok filmu. Len si treba dať pozor, aby z toho nebol obyčajný spánok. (24.06.2017)

Ještě se mi nestalo, že bych v kině usnul, tady jsem upadl snad dvacekrát do mikrospánku, ale vůbec nevadilo, ba právě naopak. Před filmem nás pozdravil Sono, poděkoval za pozvání, ohodnotil své filmy za vždy trochu bizarní, šeptající hvězdu za nejbizarnější. Opak je však pravdou, anebo jinou pravdou je (jak chcete), že jest to Sonův film nejnormálnější, space odyssey, krásná Japonka, meditativní, tiché, smutné, komediální, povznášející... jako byste umřeli, ale přitom pořád žijete - přechod je plynulý. (22.11.2016)

Moc si v poetických filmech nelibuju ba naopak, ale toto mě pohltilo. Moje amygdala vrněla blahem i u tak emočně oploštělého filmu jakým je tento. Jeho smysl sice nechápu, jenže to, že jsem od něj nemohl odtrhnout oči a hltal jsem každý ždíbeček je nesporné plus. Zajímavé je propojení chátrající Fukušimy, znak pro jednu z největších lidských hrozeb dnešní doby (když nepočítám samotnou přírodu), a téměř vyhubenou populací ve filmu. Androidka Juko napříč galaxií doručuje lidem balíčky, které by si sice mohli nechat doručit domácími teleportéry za zlomek sekundy, nicméně si pár let klidně počkají, což je taky trošku zvláštní. Její rutinní život mi připomíná samotné japonce, kdy často obklopeni vnitřní samotou pracují jako roboti. Nicméně netuším, jestli to má nějkou spojitost. Jinak po audiovizuální stránce je to taky bomba. Ví někdo proč ve filmu celou dobu šeptají? Kdyžtak zprávy, díky ;) (31.03.2018)