King Skate

Zřejmě jsem letos neviděl film s takovou živelnou energií (blízko k němu ovšem má, také tematicky, Léto). Osmdesátiminutová testosteronová jízda bez zpomalování (malá proměnlivost tempa ovšem při střízlivé stopáži nikdy nezačne být únavná). Na konci uvěříte, že absolutním vyjádřením svobody v nesvobodných časech byla jízda na skejtu. Režijně, resp. dramaturgicky jde (stejně jako hudebně) o dost punkovou záležitost, která sice sem tam zaměří pozornost na určité téma, ale žádnou pevnější strukturu, díky níž byste dostali ucelený přehled o skejtování za socialismu, nemá. Hlavní je zakusit pocit volnosti. Díky charismatickým skejťákům a mixu bravurně sestříhaných archivních záběrů (skvělé jsou kontrasty necenzurovaných amatérských záběrů a koženého oficiálního pohledu na věc) a téměř neutichající hudby, to je velmi snadné i pro člověka, který nemá rád pivo, na skejtu stál poprvé a naposledy cca v pěti letech a příčí se mu, když je ženám přidělována role pohledných pasivních zpestření mužských aktivit. Za to, že jsem díky filmu objevil písničku Superden, tvůrcům děkuji a zároveň je nenávidím, protože to už z hlavy nedostanu. 80% (07.09.2018)

Nejraději mám dokumenty, které mi ukáží něco, o čem vím jen velmi málo, a odkryjí mi, že kolem toho existuje (existoval) naprosto fascinující svět. Šimon Šafránek přesně tohle udělal, našel hromadu těch, co u toho byli, ti k tomu nejen řekli, ale i předvedli spoustu zajímavého, nastříhal do toho dobové záběry, naskládal k tomu skvělou hudbu (no dobře, Sloky Luboše Nováčka, pardon, Kroky Františka Janečka jsou spíš z dnešního pohledu zajímavé:)), a výsledek mě přivedl k dojmu, že jestli bude Meky aspoň z poloviny tak dobrý jako je King Skate, tak má Miro Žbirka letos Zlatého Slavíka jistého;) Atmosféra svobody a revolty, atmosféra hovězí představy nesmrtelnosti, atmosféra vědomí, že to už nejde zopakovat, bomba. 90% (18.06.2020)

Úderný soundtrack, bez něj by to nebylo ono. Například Moimir Papalescu and The Nihilists & Markéta Muchová a její Superden. A pak taky hláška: "No, nemám moc rád, když holky jezděj na skejtu. Fakt to moc nemusim. Radši jsem, když tam stojej kolem a koukaj na nás." Rozhodně skvělý autentický záběry. Můj táta sice na skateboardu asi nikdy nestál, ale na tenhle film bych ho klidně vzala (Papalescu!). (02.11.2018)

Film o mém mládí, zrození skatebordingu v ČR, zrození punku a nakonec konec totality. Pokud vás nadchnul německý 100% fake dokument This Ain't California, tak tohle naopak je 100% reálný český dokumet o tom co jsme prožili v socialistickém ČSSR. Je to dobře zhutněnej vzorek našich zážitků a pocitů zaznamenanejch díky kámošům, který nebyli líný a ještě ty naše eskapády stihly natáčet na filmový kamery. Díky za to! Dobový záběry jsou zhutněný zrychleným groteskovým tempem což je super pro diváky, ale pamětník by si to radši vychutnal pomalejc. Muzika je vybraná dobře. Závěr je mírně, ale fakt jen mírně patetickej, ale to neva ;D Natřískanká projekce ve skejtparku na pražské Štavanice přinesla divoké fandění a povyk během promítání a na závěr standing ovation po celou dobu závěrečných titulků. Po zbytek večera nám všem svítili oči. Co si víc přát. (16.09.2018)

Tento sport mi nikdy nezaujal, ale z dokumentu sálá nakažlivé nadšení. Je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech. Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi. Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.Celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze. To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. (16.04.2019)