Kapitola 9: Šerif (S02E01)

|| TV-14 || Disney/Lucasfilm || Zdá se, že se tvůrci pod vedením ostříleného Johna Favreau, který znovu doručil první díl, poučili z minulé trochu utahané série a pokouší se nás ihned vtáhnout do děje. Tentokrát se jim to daří na výbornou, jelikož opadá představování hlavního hrdiny Mandaloriana a navazuje se téměř tam, kde se minule skončilo. Na tomto díle (a pravděpodobně i ostatních) jsou vidět větší prachy, kterým vděčíme za hromadu akčních scén na ploše 50 minut, které hravě strčí do kapsy osmou a devátou epizodu. Obrovský palec nahoru dávám za maximální využití loutek před počítačovou animací. Jak Baby Yoda tak i ostatní kreatury, a především písečný červ vypadají úchvatně až jsem váhal, jestli nekoukám na celovečerák za 200 mega. Do toho famózní kamera snímající vyprahlou poušť Tatuinu, a správně dunivá Göranssonova hudba. Na závěr nesmí chybět známé cameo, díky kterému se máme do budoucna na co těšit. Trochu škoda Baby Yody, který tu má nulový prostor a klidně bych si ho šetřil až na další díly. První díl druhé série The Mandalorian bych se nestyděl zařadit mezi to nejlepší ze Star Wars. Snad to tak půjde dál. 90%. (02.11.2020)

Velice příjemně rozehraný úvod druhé série, jakmile se Padme ocitla na Tatooine, byla jako ryba ve vodě.. To uctivé pomrkávání po původních SW je tu hřejivě cítit a mně se to velmi zamlouvá.. Mando je skvělý, malý Yoda k zulíbání a Marshal ve zbroji působivý, upřímně řečeno Timothy Olyphant v nejpovedenější variaci.. Těším se na pokračování.. (15.12.2020)

Trochu jsem se bál padesátiminutové stopáže, ale planý poplach. Mandalorian pořád neutíká k návazným dílům a soustředí svou pozornost k jednomu - stále vrstevnatějšímu - epizodnímu světu. Tentokrát má kolty proklatě nízko a zhruba do poloviny explicitně navazuje na westernové konvence - skrze prostředí pouště a opuštěného městečka, kameru snímající pistole (lasery) a oči (helmy) ve velkých detailech, ale i duelovou inscenací nebo prací se žánrovým archetypy jako je šerif, bandité a samozvaný obhájce spravedlnosti. Revizionistické westerny přijdou na mysl v polovině, kdy se jasně rozestavěné figurky trochu zamíchají. Bandité (Tuskeni) už nejsou úplně bandité, šerif není šerif a klasické duelování musí ustoupit obecnějším cílům kolektivního bezpečí a pospolitosti. Ačkoliv se Tuskeni tváří být hlavním zlounem epizody, fungují tu úplně jinak. Dostáváme spíš příjemnou dekonstrukci stereotypu Píseční lidé = anonymní monstra. // Tý žánrový rovině pomáhá i obsazení, protože Timothy Olyphant je král (neo)westernů jako Deadwood nebo Justified. Občas se pomrkne na Dunu, ale já bych klidně zabrousil až ke kultovním Tremors. Sympaticky nadsazená buddy movie o společném lovu velkých červů žijících pod zemí. Chvěju se radostí. // Za zmínku stojí i pár drobností - třeba, že celá úvodní scéna je prodlouženou a rekapitulujicí variací první scény úplně prvního dílu. Samozřejmě je super gladiátorský zápas Gamorreanů s vibročepelemi (od Knights of the Old Republic pro ně mám slabost!) a Gor Karesh potěší nadvakrát - zaprvé to je součástí oblíbené a málo viděné rasy Abyssinů a taky ho dabuje vynikající John Leguizamo. Cobb Vanth také jezdí na speederu jehož tryska silně připomíná Anakinův kluzák ze Skryté hrozby. Samozřejmostí je sarlaccem políbené brnění Bobby Fetta s nostalgickým cameem na konci. Otázkou je, jestli je to opravdu Bobba nebo libovolný (a naštvaný) klonový voják. // Posledních cca dvacet minut mi dalo vzpomenou na něco úplně (ale úplně!) jinýho. Mandalorian si udělal výlet do série Monster Hunter a závěr epizody mi připomínal to nejlepší z World. Samotářský hrdina, vybavený speciální výstrojí, přijímá zakázku na lov monstra vyznačujícího se specifickými vzorci chování a s jasně vymezeným polem lovu. Se skupinou jej najde, odhalí slabiny a ve třech fázích útoku porazí. Samozřejmě je důležité, aby příšera na konci každé z fází odhalila nějakou novou schopnost a přinutila taktiku hrdinů k modifikaci. Té paralele pomáhá i legendární status, který Krayt Dragon - v kánonu poskrovnu ukazovaný - nepochybně má. The Marshal tak stojí rozkročený mezi Star Wars, Monster Hunterem, (revizionistickými) westerny, Dunou a Chvěním. A to se mi líbí, protože - narozdíl od Anakina - mám rád písek. // PS: Zdálo se mi to nebo si Favreau v poslední třetině hrál s formáty? // PPS: Vertikální epizodická orientace vyprávění není negativum, ale v kontextu dominantně návazný tvorby ozvláštnění. (07.12.2020)

Vyjma ohrané zápletky a pocitu, že až na finální záběr, úvodní epizoda příběh nijak neposunula, se nedostatky nacházejí jen stěží. První sezónu sice nepovažuji za jeden z nejlepších seriálů loňského roku, ale i tak mě na Mandalorianovi nesmírně bavil neokoukaný pohled na známý filmový svět, ústřední postava, která dokáže oplývat charismatem i přesto, že zásadně nesundává helmu, jeho dětský zelenkavý svěřenec a na seriálovém poli jedinečná řemeslná a vizuální stránka. Všechny vyjmenované aspekty jsou zpátky a já po následujících sedm týdnů bude s nadšením vyhlížet další pátek, kdy vyjde nový díl. 8/10 Více v mých prvních dojmech na Fandíme Seriálům. (31.10.2020)

Mandalorian na to jde pomalu X-Files stylem - mytologický epizody střídá s "monster" epizodama (tady by se tedy spíš dalo říct "pracovníma" epizodama, jelikož Mando obvykle jde a za informaci musí splnit protislužbu). A je to vlastně dost fajn. Maximálně oddechová jízda ze SW světa, který někdo zaplatil pekelně drahej kabátek. (01.11.2020)