Na dno vášne

Přepsáno v březnu 2020. Filmové dílo Na dno vášně je stylizovaným melodramatem jižanského temperamentu. Jsou to ty krásy a strasti partnerských vztahů, vzbouřená vlna vášně na zčeřené hladině nevyřčených bolestí. Rozpalovaná směsice jednostranných tužeb, pocitů viny, pudu majetnictví, niterných přání osudovosti, provokativních náhod, nenávisti a pomsty, zrady, výčitek zoufalství, ublíženosti a neohrabanosti v harmonii souznění, potlačovaných potřeb, i sadomasochistických struktur přitažlivosti a žárlivosti víří při tanečním obřadu obětování lidského života pro věčnou slávu Érose. Střety lásek a odporu, vše ve jménu niterného naplnění pocitem štěstí. V hlavním středu pozornosti stojí Víctor Plaza (zajímavý Liberto Rabal), nezkušený a do života nedočkavý mladík. Na počátku jeho seznamování se s dospělostí a v nepřehledné orientaci vůní okolí číhá hořká překážka životní lekce. Nemilosrdné prověřování lidského charakteru. Hlavní ženskou postavou je Elena Benedetti (velmi zajímavá Francesca Neri), divě upřímná mladá žena. Je rozpolcena v pocitech viny, vděčnosti a osudové přitažlivosti. Odpuštění musí započít ve vlastním nitru. Důležitou postavou je David de Paz (pozoruhodný Javier Bardem), policista v osudovém okamžiku, kdy se zcela mění pravidla hry. Je nešťastníkem, lapeným v pasti viny a trestu. Výraznou postavou je Sancho (přesvědčivý José Sancho), Davidův partner policejní služby. Jeho starozákonní představa manželského svazku si nevybíravě zjednává své svaté právo a láska bolí obě strany. K výraznějším postavám filmu patří také Clara (zajímavá Ángela Molina), Sanchova manželka v dlouholeté zoufalé snaze o útěk z ponížení a pocitu nenávisti. Hledá se cesta k vlastnímu osvobození. Z dalších rolí: chudobná Victorova matka Isabel Plaza Caballero (Penélope Cruz), Isabelin konejšivý doprovod u Victorova dravého narození (Pilar Bardem), či u Victorova porodu asistující řidič městského autobusu Tony (Álex Angulo). Na dno vášně je rozverným a neúprosně spletitým cynismem romantiky lásky. Stylizované melodrama Pedra Almodóvara bytostně touží po naplnění a často bloumá osamělostí. Niterně hlubší i výstřednější. (28.02.2010)

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné, cesty lásky a vášně ještě nevyzpytatelnější. Nevím, jak to Almodóvar dělá, že přes krajní nevěrohodnost jeho příběhů do nich dovede s takovou intenzitou a nemilosrdností zatáhnout. Miluju ho a tenhle film patří spolu s Mluv s ní a Vše o mé matce k mojí JEHO vrcholné trojce. (26.01.2006)

Paradoxní: Almodovarovy vášně a sentimentu je tam ze všeho nejméně. Že by autor hledal svůj nový koncept uzavřeného cyklu, který pak uplatnil ve Vše o mé matce a Mluv s ní? Jen ať se tam ten šestákový román vejde celý! A opravdu - bez závěrečných scén by to asi nebylo ono ani nic jiného. To jsou slabší čtyři. Jsou to tři rovné a a půlka za nový koncept. (02.08.2009)

Nezkrotný Almodóvar sice chvílemi mocně konstruuje, ale v lásce a válce, milióny mrtvých posetých bojištích vášně, je dovoleno vše. Iracionalita, touha, žárlivost i pomsta. Tu všemocná vášeň umí nejen rozpoutat, ale i zastavit.. Smeče neschopný Bardem perfektní. Imponovalo mně, jak se nakonec zachoval, když už věděl, že se z další rány osudu nevylízá.. (09.05.2018)

90% - Z filmů, co jsem od Almodóvara viděl je Carne trémula jasně nejlepší. Svět, který režisér ve svých filmech vytváří je sice i zde poněkud přitažený za vlasy, ale konečně se nestává dominantou obsahu. Je pouze ideálně načechraným polštářem, který filmovému jedlíkovi usnadní a zpříjemní koncentraci na strhující děj. Již od úvodních scén je jasné, že se řemeslně bude jednat o vybroušený klenot. Obsahově začne být film unikátní v okamžiku, když se divák začne pohybovat mezi relativními pravdami všech pěti ústředních postav, a klást si mnoho otázek, jako při četbě dobré knihy. Film Na dno vášně mi přinesl parádní zážitek, v němž se mísí výborný scénář s dokonalou režií, pěknou Iglesiasovou hudbou a hereckým koncertem, z něhož vyniká zejména Javier Bardem. (17.07.2007)