Psie popoludnie

Amerika v mých očích i nadále zůstává divokým západem a její obyvatele mám za bandu šílených cvoků. Psí odpoledne jakožto absurdní komediální drama to jen potvrzuje. Moc se mi líbila úvodní písničková montáž, která diváka uvádí do prostředí, kde se film odehrává, a pak rychlá střihová montáž po prvním výstřelu. Před sledováním filmu je dobré vědět jen základní obsah, tj. že film pojednává o přepadení banky, a zbytek si nechat jako překvapení. (05.04.2013)

Už si nikdy nebudu stěžovat na to, že mám smůlu... Sidney Lumet natočil perfektní kriminální drama o jedné ne tak úplně obyčejné bankovní loupeži, které místy připomíná i komedii. Role Sonnyho Wortzika je jednou z Al Pacinových nejlepších kreací. Dokonale zvládá, zničeného chudáka, který se ze všech sil udržet situaci pod kontrolou. John Cazale jako Sal je příjemně nenápadný a zamlklý a po celou dobu je na něm vidět, že ho užírá strach. A jak se ukázalo, ten chlápek na konci v minibusu byl opravdu Lance Henriksen :-). Scénář je dokonalý a ukazuje, že i z tak standartního tématu jako je bankovní loupež se dá vytřískat něco tak "jiného". (28.10.2006)

Peníze před chvílí odvezli a kolem se vyrojí stovky policistů- těžko si lze představit větší zádrhel při vykrádání banky. Sidney Lumet této zajímavé myšlenky využil tím nejlepším možným způsobem a ve spolupráci s hvězdným Al Pacinem stvořil napínavý a poutavý příběh, jehož jedinou prohrou bylo, že se natáčel ve stejný rok jako Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem. Jinak by totiž k Oscaru za scénář jistě přibylo i ocenění pro režiséra a také Pacina, který hraje jako o život a jeho jednání mu prostě věříte. I když se film věnuje námětu užívanému vesměs v akčních snímcích, padnou v něm za celou dobu sotva tři výstřely. To mu ale neubírá vůbec nic na kvalitě ani na tempu, naopak může být ještě více prostoru věnováno psychicky náročné situaci, do které se všichni zúčastnění, ať už rukojmí, pachatelé či policisté, dostali. Celé je to výborně natočené, je hodně cítit atmosféra 70. let plná diskriminace a politických afér a divák je napnut až do konce, podaří-li se lupičům frnknout, nebo budou dopadeni? (27.02.2012)

Tak tohle bylo hodne husty, asi nejlepsi filmove prepadeni banky a docela dost originalni. Navic me potesilo, ze to neni stylem planujeme, planujeme a v posledni pul hodince sup do banky, tady ubehly zhruba tri minuty a uz tam byli narvany. I kdyz ve filmu az na uvodni scenu neni hudba, tak to vubec nevadi, protoze se neustale ozyva nejakej hluk nebo nekdo s nekym neco resi. Tenhle film me dokazal udrzet napnutyho az do konce, i kdyz samozrejme bylo jasne, ze se jim utek nepodari, leda, ze by se v konci odchylili od pripadu, ktery se skutecne stal a podle ktereho je film natocen, coz se nestalo. Taky je fajn, ze se nak zvlast neresila homosexualita a bralo se to tak, ze to proste je, nehodilo by se to, hrabat se v tom. I kdyz ma film nekolik slabsich casti, herci to vzdy zachrani, hlavne vynikajici hystericky Al Pacino a cool Cazale. Taky se tu poprve predved Lance Henriksen. Jeden z nej Lumetovo filmu. (28.03.2006)

Dog Day Age.. Ozbrojené přepadení banky jakožto pouhá kulisa k vykreslení ducha doby a její proti-establishmentových nálad. Ve druhé půli mírně zředěné Sonnyho rozhovory s blízkými, přesto se ten syndrom z hlavního města Švédska (nebo spíš nával empatie) dostaví i přes televizní obrazovku. Vše postaveno na cílevědomé režii Lumeta, do děje vtahující, autentické kameře Victora J.Kempera a pochopitelně výkonu malého velkého Ala, jenž zase dokonalosti ukázal, kde má ještě rezervy.. Mimochodem, skutečný Sonny (John Wojtowicz) napsal v roce vzniku filmu dopis do New York Times, v němž svůj „odpolední portrét“ označil za pravdivý pouze z 30 %. Na true story z hollywoodské továrny je to docela dost, ne..? (09.06.2015)