Maják

Film pojednává o dvou strážcích majáku, kteří jsou na ostrově odříznutém od civilizace. Jedná se o drama s prvky hororu a mysteriozna říznuté s černou komedii. Jelikož je to film o jedné lokaci a dvou postavách je jasné, že aby byl zábavný, musí mít precizní režii, solidní scénář a bravurní herecké výkony. To vše Maják splňuje na jedničku, pravděpodobně nejlepší výkon Roberta Pattinsona a jeden z nejlepších DaFoa, což k jeho úctyhodné kariéře je co říct. Někdo by mohl říct, že poměr stran 4:3 a a černobílé barvy, tu jsou jen na oko, aby se řeklo, že jde o artovku. Ve skutečnosti to má ale Eggers vše krásně promyšlené, celé je to točeným stylem, aby to člověka přeneslo kompletně do doby, kdy se to odehrává a 4:3 je tu zvoleno jen pro podpoření tíživé klaustrofobické atmosféry. Není tu to prostě jen tak (koukám na tebe Zacku Snydere)! Díky režii, která vše neustále obměnuje i tato jedna lokace nepřestane nudit a obraz dýchá životem i přes černobílé spektrum. Snímek člověk zahákne od prvních vteřin. Nejdříve si dává na čas se slovy, ale později jsou dialogy tím hlavním. První slova Vám dají hned najevo, že tu nejsou žádné řeči na darmo, položí základy vztahu, který se bude rozvíjet po celou stopáž. Pomalá gradace šílenství, ztráta pojmu o čase a realitě je také bravurně zpracována. Po čase nevíte, která postava si s kým pohrává nebo jestli si s námi pohrává jen režisér. Hutná atmosféra mě držela a nepustila až do posledního záběru. Každopádně nejedná se jen o nervy drásající podívanou, film je i vtipnou, veselou, dojemnou, smutnou a tragickou horskou dráhou. Nemučí vás to jen v jedné únavné poloze. Autoři přesně ví, kdy to proředit jinou škálou emocí. Odkrývání toho, co jsou tito dva chlápci ve skutečnosti zač mě prostě dostalo. Fenomenální snímek, který je pro mnohé nedosažitelným mistrovským dílem. Prostě neskutečná podívaná a na druhé shlédnutí je jasné, že si Eggers zasloužil svůj post mezi mými nejoblíbenějšími režiséry. Neskutečně se těším co nám ve své, snad dlouhé a slibné, kariéře předvede. 10/10 PS.: Hodně jsem při sledování myslel na Osvícení, což je jeden z mých nejoblíbenějších filmů všech dob! Větší chválu už snad ani dát nemohu. (12.04.2022)

Velmi zábavná ujetost, kde na mně v první řadě fungoval neotřelý vizuál (neotřelý tím, že kopíruje postupy a techniky, které filmaři opustili už před desítkami let) a v řadě druhé je fenomenální opora v perfektní herce, na kterých tenhle film stojí a padá. Místy je to dílo šílené (skoro jako kdyby se ze Švankmajera stal sexuální zvrhlík), evidentně v některých věcech inspirované lovecraftem (ovšem ne v postavách, ty v jeho povídkách šílí až na samém konci příběhu, zde šílí postupně a vzestupně). Zkrátka moc povedená jednohubka i díky nepřepalení stopážii (dovedu si představit, že jiná tvůrci by z toho vykřesali existenciální filosofování na dvě a půl hodiny). (11.05.2020)

Dosť možno najoriginálnejší film uplynulého roka. Eggers opäť režíruje spôsobom, že máme dojem, že sme našli niekde pod skalou filmový pás nakrútený v dobe, kedy sa príbeh odohráva. Pattinson predvádza zrejme najlepší výkon kariéry, Dafoe je, ani to netreba písať, opäť geniálny. Zabudnete, že sledujete týchto hercov a vnímate už len postavy. Na konečný verdikt ale treba vidieť film v kine, čo sa našťastie začiatkom januára na Slovensku uskutoční, človek občas dostane vianočný darček s oneskorením. Ono s týmito arachaickými eng titulami toho divákovi dosť unikne. K absolútnej spokojnosti mi chýbal nejaký ten twist, ale všetko sa ozrejmí asi až po tom druhom pozretí a tentokrát na veľkom plátne. Každopádne má to dosť spoločného s Prometheom a gréckou mytológiou a dosť možno iba v spojení s tým film doceníte. (30.12.2019)

Eggers má evidentně brutální vize a na rozdíl třeba od Astera a jeho Midsommaru se mu je daří naplnit tak, abych ke konci filmu neuvízl někde na půli cesty mezi transem a zklamáním. Jsem plný. Klaustrofobní, mytologické peklo, které je stejně tak opojné jako zábavné. A Dafoeho věta „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má“ je moje nová oblíbená hláška. (04.01.2020)

Další z mnoha případů, kdy se režisér, možná sám zaskočený nečekaným obrovským úspěchem svého filmu u cinefilů, musí svým následným počinem překonat a čím úpěnlivěji se o to snaží, tím víc mu to uniká. Maják má nepochybně skvělé momenty, ale většinu času jsem byl spíš v módu čekání na něco víc než hodně těžkopádné metafory. (31.12.2019)