Maják

Dneska se indie říká už skoro všemu ať už v hudbě nebo ve filmu, ale tohle opravdu indie je. Brutální, násilné, sprosté, ale také artovní a opravdu jiné... Kulisy příběhu jsou až banálně jednoduché. Kus šutru kdesi v moři daleko od severoamerických břehů neustále otřískávaný rozbouřeným mořem a plískanicemi, maják, jeho strážce a pomocník. Kolem jen moře. Nečekejte však žádný Jadran. Tady se vlny za vichřic tříští přes skálu o samotný maják až do jeho poloviny... A moře je tu rozbouřené často. Klidnější počasí doprovází mlhy, takže pro zajištění bezpečnosti lodní plavby je třeba o maják náležitě pečovat. Nejen o to světlo tam nahoře, ale i o parní stroj, který pohání sirénu. Ta v pravidelných intervalech hukotem ohlašuje pozici skály. V kakofonii tohoto houkání, děsivého hučení moře a vytí větru ve střeše domku strážce majáku se divákovi velmi pomalu odvíjí příběh totální paranoi. Dva chlápci, chlast, hříchy z minulosti, výčitky a děsně malý prostor ze kterého není kam utéct . Pár dnů to jde vydržet, ale služba na majáku je dlouhá... A tak tu máme poctivé drama v opravdu interesantním prostředí. Místo bylo vybráno dokonale. Dafoe i Pattison hrají o stošest, Dafoe měl navíc skvělou starou mluvu, ale tomu celému něco prostě chybělo. Něco u čeho by se člověk více bál a pokud to mělo být drama, mělo by to divákovi zrychlit tep. Bohužel se tak nestalo a o hororu tu už vůbec nemůže být ani řeč. Buď jsem v sobě neměl flašku ginu, nebo nevěřím na mořské panny a Neptuna, snad je to i tím, že nejsem námořník, zkrátka a dobře nebyl jsem s filmem na stejné vlně. Někdy prostě super vizuál a výborné herectví nejsou vše... Dávám za 3 mrtvé racky. * * * (19.01.2020)

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% (18.01.2020)

Psychologické drama s hororovými prvky stojí na perfektně vybudované atmosféře a dvou skvělých hercích. Černobílý obraz k tomu krásně sedne, čtvercový formát už zavání jen předváděním své artovosti. Chválím i nejednoznačnost vyprávění, které se dá interpretovat různými způsoby. Ale na 110 minut už by to chtělo i nějaký děj s vývojem odněkud někam (70%). (22.01.2020)

Robert Eggers zde dokonale vysvětlil, odkud se vzalo úsloví, že někomu šplouchá na maják. Tohle bylo opravdu intenzivní halucinogenní představení s úžasnou bouřlivou atmosférou, kde se divák jednak dozví, kolik dřiny může taková práce na majáku zahrnovat, nebo kolik minimálně dříve obvykle zahrnovala. Nehledě na to, že se může poměrně brzy stát, že člověk v takovém prostřední podlehne paranoie, alkoholismu a nakonec i šílenství. Skvělý herecký galakoncert, ve kterém Pattinson boří zažité mýty o tom, že je odporná toporná píča pocházející z té trapné nechutnosti o svítících upírech. Tohle úplně není tip filmů, které bych vyhledával a následně u nich proháněl mých 20 čísel. Přesto jsem se ty necelé 2 hodiny nijak zásadně nenudil a netrpěl. [74 %] (07.01.2022)

Rozumím tomu že z Majáku musela vyšší filmová šlechta chrochtat blahem, mě ovšem přišlo že filmu došel v druhé polovině dech. Spousta výjevů, očekávání pro věci příští, atmosféry spláchla bouře, která se nad ostrůvkem zabydlela. Herecké výkony jsou ovšem špičkové. Potřetí se na tebe Roberte Eggersi už vykašlu, evidentně netočíš filmy pro mě. 35% (04.02.2020)