Maják

Maják je snímek, kde atmosféra je vším a příběh ničím. Po zajímavé a úspěšné Čarodějnici dostal Eggers volnou ruku a využil toho po svém. Dělá dlouhý nos na popkornové publikum s jeho představami o hororu plném lekaček a bubáků. Eggers je snad jediný režisér, který nejen o Lovecraftovi slyšel a něco si od něj přečetl, ale který o jeho práci zároveň přemýšlel a jeho teoretickými východisky se inspiroval. Už Sartre věděl, že peklo nejsou čerti, ale druzí lidé. Strčte dva ultimátní sociopaty na opuštěný ostrůvek, jednomu svěřte iluzi moci, druhého vystavte ponížení a výsledek se brzy dostaví. Neexistuje nic, jen samota a nuda okořeněné vzpomínkami na zvuk drtících se lidských kostí a na ztroskotané partnerské vztahy. Sexuální frustrace, zahořklost a stoupající hladina nenávisti, podepřená destilátem v krvi. Běsnění vodního živlu jitří fantazii, stejně jako pověrečné námořnické zkazky. Eggers působivě pracuje s mytologickými odkazy, s obrazem i zvukem a mazaně se vyhýbá doslovnosti. Chytrému napověz... Oba herci se mu odměňují skvělým živočišným herectvím, jaké se hned tak nevidí. Sečteno dohromady, Maják představuje jeden z nejpůsobivějších hororových snímků, jaké jsem měl možnost vidět. Celkový dojem: 95 %. (15.02.2022)

Film, po kterém i těžkotonážní The Witch působí skutečně jako lehký film na nedělní odpoledne, jak jsem si kdysi dělal legraci v komentáři k ní. Leč ačkoli je celá stopáž prošpikovaná nejrůznějšími odkazy na všechno možné, já se v souladu s Occamovou břitvou přidržím toho nejjednoduššího, tedy že dlouhé odloučení, chlast a už tak mírně narušené osobnosti udělaly své. Čímžto úsloví "šplouchat na maják" dostává jiný rozměr. Ovšem děkuji evoluci, že v reálu přece jen vyvinula lidi povětšinou psychicky odolnější, jinak bychom se dávno sežrali navzájem. Možná i proto nedokážu nad námi lidmi udělat ten definitivní kříž, který nám už vyřezala či vytesala spousta umělců. Herci a kamera vynikající. (03.06.2023)

Eggers má evidentně brutální vize a na rozdíl třeba od Astera a jeho Midsommaru se mu je daří naplnit tak, abych ke konci filmu neuvízl někde na půli cesty mezi transem a zklamáním. Jsem plný. Klaustrofobní, mytologické peklo, které je stejně tak opojné jako zábavné. A Dafoeho věta „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má“ je moje nová oblíbená hláška. (04.01.2020)

„Na 4 týdny!“ - „Ne, pane. Dík.“ - „Přináší to smůlu nedokončit přípitek, chlapče.“ - „Nemyslel...nechtěl jsem vás urazit.“ - „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má!“ - „Já nemám...pokud jsem to dobře pochopil, je to proti předpisům, pane.“ Ale s předpisy tu nepořídíte, ne u šéfa, jehož trávení není ten největší problém…Jestli něco (dlouho) fungovalo, tak atmosféra. Hudba, zlověstná hejna ptáků (není radno si s těmi opeřenými bestiemi zahrávat!), neustálé hučení, vítr, vlhko, samota ve 2…a krom práce se dá leda tak masturbovat u dřevěné figurky mořské panny a večer si prolévat hrdlo kořalkou pochybného původu. To pak může jednomu hrábnout…a to je ten zásadní problém. Nejdřív tolik nevadí, že je film každou minutou větší psycho, ale režisér to neukočíroval. Děj byl stále víc mimo a závěr už je vyloženě (nudné) fiasko (ani výborný Dafoe to nemohl zachránit). A nedočkal jsem se uklidňující informace, že nebylo ublíženo žádnému rackovi…ehm, každopádně u mě zůstala pachuť z promarněné látky, tudíž celkově lepší 3* jsou tak akorát. (21.06.2020)

Hezké gesto očividně schopného a velmi ambiciózního filmaře (předchozí Čarodějnice se mi velice líbila). Audiovizuálně je to úchvatné, ale dějově (vzhledem k stopáži) řídké. Dusnou, totálně temnou, pochmurnou a zdrcující (a chvílemi velice surreálnou) atmosféru umí Eggers jako v současnosti málokdo. Pokud existují filmaři, jejichž díla by skutečně dokázala působivostí svého umělecky nekompromisního stylu slabší povahy dohnat až k sebevraždě, Eggers by se celkem klidně mohl postavit do řady vedle Lynche nebo Cronenberga. Duo Dafoe-Pattinson funguje náramně (hlavně Dafoe je svým celkovým zjevem a hlasovým projevem skvostný) a jejich nejednoznačný vztah a vzájemné rostoucí napětí a paranoia jsou divácky dostatečně poutavé a zajímavé. Ale nestačí to na skoro dvě hodiny - na to je kombinace psychicky náročného (deptajícího) feelingu a zápletky, jež by vystačila na možná trochu delší povídku, až příliš vražedná. Pro vyznavače hardcore artu ale jasná volba. 65 % (10.01.2020)