Maják

Skvěle temná báchorka kdesi z moří Nové Anglie, která vytrvale vrší množství hnusárniček, střípků starých námořnických legend a napětí, herci excelují současně s tím, jak jejich postavy magoří, zapeklitá zašlá angličtina a ambientní doprovod hezky uchu lahodí. Všeho všudy slušně čertovská zábava a palec vzhůru ⚓️ (23.12.2019)

Podle traileru jsem věděl, že tento film nikdy neuvidím. Jenže se ve mně něco zlomilo, možná příprava na budoucí nadvládu Roberta Patrinsona a skvělé ohlasy, a musel jsem si tohle "indíčko" naordinovat. Celkem by mě zajímalo, kolik lidí odpadne v prvních 50ti minutách, kde se vůbec nic zásadního nestane. Pak se ale začnou dít věci tak divné, psychadelické a jako vytržené z filmů Larse von Triera, že se člověk nemůže nudit..spíš nechat znechutit. Jistě se najdou i divnější filmy, přesto nelituji, že jsem filmu obětoval několik hodin spánku. (04.01.2020)

Ještě mnohem artovější než The VVitch. Krásný černobílý obraz ve čtvercovém formátu, na jehož půdorysu sledujeme vyhrocenou psychologickou noční můru. Interpretačně otevřený příběh vás semele zejména svou autentickou syrovostí a geniálně zobrazeným propadem do stavu naprostého šílenství. Konsternovaně jsem sledoval úchvatné výjevy doprovázené famózním zvukem a nepříjemně skličující atmosférou. Pattinson a Dafoe zde rozehrávají virtuózní herecký koncert, ve kterém mají oba dostatek prostoru zazářit a vyrazit vám dech. (06.10.2019)

Eggersova Čarodějnice mě svého času hodně nadchla, rozhodl jsem se proto dát nakonec šanci i Majáku, byť mě poněkud odrazovalo obsazení (Pattinsona moc nemusím a Dafoa už vůbec ne) i ta retro forma (podobně jako mě odrazuje třeba u Pawlikowského Idy nebo Studené války). A když konečně naběhly závěrečné titulky, můj dojem byl takový, že kdybych ten film ignoroval, o nic moc bych nepřišel, ten film je divácky nepřátelský a skrz naskrz divný, ať už ve svém celkovém vyznění, nebo třeba v tom, jako by dělal velkou věc z toho, že muži masturbují, pouští větry, nebo páchnou, pokud se nemyjí - v tomto ohledu mi ta Pattinsonova zdrcující nekončící replika, v níž vyčítá Dafoeovi všechno, co mu na něm vadí - "Mám tě plný zuby! Zvracel bych z tvýho smíchu, tvýho chrápání a z těch tvejch zatracenejch prdů. Ty tvoje zatracený prdy! Smrdíš jako chcanky, smrdíš jako semeno, jako shnilý péro, jako zanícená předkožka, jako když spařená cibule píchá s kadibudkou na hnoji. A já mám toho smradu po krk. Toho všeho! Je mi z toho zle, ty zatracenej ožralo. Ty zatracenej, bezcennej, prolhanej zkurvysynu! Přesně to jsi! Jsi zatracenej, ožralej, ukecanej, mrňavej, posranej lhář. Lhář!" - přijde zoufale nepřesvědčivá a bytostně novodobá - nevěřím, že na konci 19. století by někdo někomu vyčítal - nebo vůbec mohl říct - něco takového. Btw. silně mi to připomnělo skvělý ruský film Jak jsem strávil tohle léto, a to skoro tolik, až jsem v pokušení se domnívat, že zde zafungoval jako inspirační zdroj. (06.02.2020)

Maják je baladické drama o vině a trestu. Maják je dekadentní báseň, v níž Eggers po vzoru básníků konce 19. století hledá novou definici krásy. Zlověstné mraky, električtí hadi, zuřící moře a maják stojící jako poslední útočiště před světem, který zešílel. Maják je penis, pevnost, vězení, tajemství. Skutečnost a sny se prolnou, halucinace se spojí s dávnou mytologií. Šerosvitná kamera, souboj světel a stínů, mrazivá a místy vskutku strašidelná hudba, hluk a křik mořských ptáků. Život končí, rozklad ale není smrt, nýbrž další život. Vše spěje k očekávanému poslednímu záběru, jehož symboliku si může vyložit divák po svém. Čarodějnice mě nijak zvlášť neoslovila, tohle je ovšem něco zcela jiného. Pro okrajové publikum. (30.01.2020)