Posledné večery na Zemi

Brutální facka od abstraktního artu a řádná kopa otravnosti a nudy. Zpočátku to vypadá na příběh s pátráním, ale nějak se to vykolejí do typu zábavy a nulové satisfakce ala Stalker a když dojde k onomu proklamovanému závěrečnému bloku bez střihu, můžete to sice obdivovat, ale pokud se zamyslíte, co jste těch 50 minut sledovali, obdiv vychladne. Několikaminutový záběr deště ze Stalkera tu dostal novou výzvu od pětiminutového pojídání jablka; pokud nenávidíte čínská přísloví a moudrosti, tady jsou tímhle způsobem vyjadřování napsané všechny dialogy; a ještě bych řekl, že tento film rozechvěje srdce fanouškům kapely Venga Boys, které bych teda na projekci artu nečekal. (15.06.2019)

A dost, už minutu se tu snažím jinými slovy popsat totéž, co lapidárně shrnul DaViD´82: "Drtivé vítězství (zpočátku) podmanivé (později pouze otravné) formy nad obsahem, emocemi, časem i divákem a jeho bdělostí." Cituju svého oblíbence, protože je jako tak často výstižný a protože žádnou další minutu už tomu počinu věnovat nehodlám. *~ (27.12.2021)

„Od té doby, co jsme byli objeveni, jsem si často dělal starosti kvůli těm, co letí do vesmíru. Musí být tak unavení, když se nemůžou v žádné poloze svého těla opřít.” +++ „Jak můžeš jen tak dávat lidem prskavky?” - „Co bych nemohla?” - „Prskavky jsou symbol pomíjivosti.” - „A my snad pomíjiví nejsme?” +++ „Spočítala jsi hvězdy na obloze? Jsou jako ptáčkové snášející se jako výsadkáři navždy mou hrudí.” +++ Přesně takovýhle snímek je typickým příkladem díla, k jehož plnému pochopení nestačí jedno zhlédnutí. Zcela jistě se jedná o unikátní filmový zážitek, který ovšem nemusí sednout každému. Tento tajemný příběh po čínsku s milostnou a detektivní zápletkou, příjemně ozvláštněný snovou poetikou a nadpozemsky krásnou hudbou, však mileráda doporučím všem zádumčivějším jedincům. (80%) (18.02.2022)

Prislo to takmer na konci festivalu v Cannes, ale to cakanie sa oplatilo. Najsilnejsim zazitkom, ktory prekonava ostatne, je film, ktory naplno vyuziva ten najsilnejsi filmovy prostriedok - samotny obraz, je strhujucou vizualnou noir lovestory basnou. Tajomno a krasa obrazu v kazdom zabere, uhrancive prelinanie reality a snovej magie, kde sa pritomnost strieda s minulostou, ci mozno iba fikciou a velmi strohy, ale o to viac zapamatania hodny hudobny motiv. A potom pride zaverecnych cca 50min (ktore su iba v 3D) a ktore predstavuju ciru kinematigraficku slast. [Cannes 2018] (16.05.2018)

Záverečná scéna je perfektná (hlavne v momentoch, keď pripomína Wonga) a vôbec by som sa nehneval, keby to bol celý film. Cudzie sny mám rád. Len keď zo 140 minút som nepochytil praktičky nič z deja (možno tie hodinky), a že to nič bolo naozaj extrémne rozťahané, asi  by som bol pokrytec, keby som dal viac jak 3*. Lebo ja som ten film pochopil. Ale nemôžme sa baviť o príbehu. Pretože môžete dať preč ľubovolnú polhodinu z ktoréhokoľvek miesta a výsledok bude rovnaký. (29.12.2021)